Divá Bára

Divá Bára

Autor: Božena Němcová

Božena Němcová

• Spisovatelka národního obrození

• Vlastním jménem Barbora Panklová

• Narození ve Vídni

• Žila v Ratibořicích

• Manžel Josef Němec

• 4 děti

• Milenec Nebeský

• Stěhování do Prahy

• Umírá na tuberkulózu

Dílo

• Romantismus, realismus

• Pohádky-Národní báchorky a pověsti, Slovenské pohádky a pověsti

• Povídky-Divá Bára, V zámku a podzámčí, Pan učitel, Babička, Pohorská vesnice, Karla

Historicko-společenský kontext

• Národní obrození

• Český romantismus 19.stol.

  • Otázka národní svobody

  • Šíření národní kultury

  • Zvýšená poptávka po knihách a spotřebním zboží

  • Rozvoj divadla

  • Vychází české časopisy

Další autoři tohoto období

• Karel Havlíček Borovský-Král Lávra

• Karel Jaromír Erben-Kytice

• Karel Hynek Mácha-Máj

• Victor Hugo-Chrám Matky Boží v Paříži

Divá Bára

• Literární druh a žánr: epika, povídka

• Literární směr: romantismus

• Jazyk: spisovný, použití archaismů a vesnických nářečí, zdrobněliny

• Vypravěč: er-forma

• Téma: Zachycení venkovského života

• Motivy: Láska, romantický hrdina, pověrčivost, postavení žen a mužů ve společnosti

• Místo, čas: 19.stol., vesnice Vestec v Ratibořickém údolí

Postavy

Bářina matka - Bára, osamělá žena, muž pastýř Jakub, dcerka Bára, po 2 letech zemřela na trápení.
Pastýř Jakub-Bářin milovaný otec, silný muž, často zamračený, velmi dobré srdce, miloval Báru a nedal na ní dopustit
Bára-romantická hrdinka, statná dívka, dcera Jakubova a jeho ženy Báry, hodná, milá, poctivá, pro druhé by se rozkrájela, husté havraní vlasy, veliké modré oči, svalnaté tělo, velmi samostatná, miluje přírodu a vše živé, nebojácná
Elška-drobná dívka s plavými vlasy do pasu, milující přírodu, z části naivní, vnímavá, měla moc ráda Báru takovou, jaká doopravdy byla, byla její nejlepší kamarádkou.
Pepinka-sestra pana faráře, teta Elšky, malá, starší, baculatá hospodyňka, později si Báru oblíbila pro její dobrosrdečnost.
Pan farář-starý pán, moudrý, zkušený ve všech směrech, většinou býval dost tichý, bratr panny Pepinky.
Pes Lišaj-věrný pes, Bářin nejlepší kamarád a společník v krutých chvílích, oddaný přítel člověka.
Jozífek-rusovlasý, malý chlapec, bojácný, byl dobrosrdečný, kamarádský, syn Kostelníkovic (ti mu nedovolovali se stýkat s Bárou, protože je prý podle nich ošklivá a hloupá, byli plni předsudků), Jozífek byl úplně odlišný než oni

Obsah

• Na kraji vesničky Vestec žil pastýř Jakub, kterému zemřela žena, a jediné, co mu po ní zbylo, byla dcerka Bára. Když se Bára narodila, po vesnici se tradovala pověst, že ženě, která po klekání bude mimo světnici, podstrčí Klekánice své divé dítě a to její odnese hluboko do lesů. Hned se po vsi rozneslo, že je to právě ona, dítě Klekánice. Její matku to trápilo tak, že krátce na to zemřela. Jakub zůstal sám se svou dcerou Bárou, která rostla jako z vody. Bára se neparádila se jako ostatní dívky, každé ráno vstávala velmi brzy, aby otci pomohla vyhnat krávy na pastvu, chodila neupravená. Byla statečnější než kdokoliv ve vesnici. V zimě předla a tkala. Nebála se žádných strašidel. Měla jedinou kamarádku Elšku, která byla ale velmi dobrá. Elška obdivovala Bářinu tvrdost a Bára zase Elščinu ženskost a jemnost. Pobíhaly spolu po loukách a hrály si od rána až do setmění. Nikdo z vesnice Báře neřekl jinak než divá. Ale tomu, kdo se jí posmíval, dala Bára brzy za vyučenou. Přeprala kdejakého silného chlapce. Jediný chlapec z vesnice, Josífek, prahl po jejím srdci. Chodil za ní, kam jen mohl i navzdory tomu, že Báru jeho rodiče nesnášeli. Když bylo Elšce čtrnáct let, odjela k tetičce do Prahy. Tu dobu bylo Báře velmi smutno, ale po třech letech přišel den, kdy se Elška vrátila. Opět se staly velkými kamarádkami. Elška se ale začala chovat trošku divně. Po chvíli se Bára dozvěděla, že se v Praze u tetičky Elška zamilovala do pana doktora. Ale její matka, panna Pepinka ji chtěla provdat za pana správce, kterého Elška samou nenávistí nemohla ani vidět. Elška byla velmi smutná. Pan správce s panem farářem popíjeli a k ránu, kdy měl pan správce jít domů, doslechl se, že ve vsi straší mrtvá žena. Bára chtěla jen dát panu správci za vyučenou jako všem, kteří ubližovali někomu z jejích milých. Bára věděla, že správce je strašpytel, a tak se přestrojila za smrtku, v lese ho přepadla a řekla mu, aby už nikdy nechodil za Elškou, jinak že je s ním šmytec. Za chvíli se zpráva rozlétla po vsi a všichni se vydali hledat smrtku. Když u rybníka viděli svlečené bílé roucho, které měla na sobě, domyslili si, že ta smrtka mohla být Bára. Všichni se shodli na tom, že jedinou možností pro Bářino potrestání bude strávená noc v márnici. Chtěli, aby se Bára začala alespoň trochu bát. Ale to se nestalo. Bára si tam v klidu lehla a čekala na svítání. V noci přiběhl její otec a čekal do rána u márnice. Za svítání šel kolem márnice myslivec a ptal se Jakuba, proč tu leží. On mu všechno vysvětlil. Zlobil se, jaký trest udělili Báře a osvobodil jí. Pak se přiznal, že už delší dobu ji má rád a chce si jít vzít za ženu. Bára poznala myslivce, kterého měla ráda. Do týdne byla veselka. Ten den ještě došel Elišce dopis od tetičky z Prahy a v něm bylo napsáno, že jí svěřuje všechen majetek, ale jen pod podmínkou, že si vezme za muže pana doktora z Prahy.