Dny v roce_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Jiří Kolář

Dny v roce

Výňatek

Umělecký text

BUDU LEŽET DO KONCE ZPRÁV,

šaty mám přichystané,

ale díru v punčoše,

půjde podrhnout,

a umytá jsem;

matka volá! „Už jdu!“

Jakoupak má náladu?,

ale dnes už si lehnu

i kdyby prosil.

Líbal mne na prsa,

co z toho má?

Překážela mu podprsenka.

Po zprávách. Co,

dělám neustále přesčas,

jestli mně nebudou držet vlasy,

nedovedla jsem se ubránit,

knoflík mně utrhl

a prší

proto se mi nechce vstávat.

Co asi dělá?

Kouří, věčně,

dnes mám jít do banky,

k tomu plešatci

vezmu si černé šaty,

jdou k tělu, „už jdu“,

nebudu snídat a poletím,

nebo co abych zůstala doma,

ale jak to vymluvím,

prokletý dešť,

ještě to stihnu.

„Kolik je hodin?“

Výňatek

Neumělecký text

Do jeho díla vstupuje jazykový materiál z těch provincií a vrstev řeči, které se běžně chápaly jako poezii cizí, ne-li protikladné.

Na první pohled se může zdát, že tímto způsobem dochází k prozaizaci, a básník tedy odpovídá: „Prózu nikdy, vzal jsem na pomoc každodenní lidskou řeč“, jak to čteme hned za titulem Kolářova básnického deníku Dny v roce.

[…]

Čtenáři se dokonce může zdát, že čte texty bez básníka – nevidí ho před sebou, nemá ho na dosah. To proto, že básník naslouchající nestojí ve středu básně. Opustil toto tradicí posvěcené místo a přešel na stranu čtenáře, kterému předkládá nikoli sebe, nýbrž nalezenou poezii.

[…]

Kolářův na kost holý a s velkou přesností jakoby jen hrubě přitesaný text nemíní být osobivým básnickým výtvorem: jeho první a podstatnou ambicí: být návodem k vidění, k nalézání a chápání poezie.

(z doslovu E. Frynty k vydání sbírky J. Koláře Prométheova játra v roce 1990)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.