Elegie z Duina_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Rainer Maria Rilke

Elegie z Duina

Výňatek

Umělecký text

A tak se pachtíme a chceme to zvládnout,

chceme to uchovat v bezelstných rukách,

v naditém pohledu, v srdci, jež ztratilo řeč.

Chceme tím být. – A komusi, komu to předat?

A nejlíp udržet navždy... Neboť, co jinak, ach, běda,

vezmem na druhý břeh? Žádný z těch pracných

názorů odtud, pražádný příběh. Nic.

Bolesti tedy. Anebo námahu bytí,

to hlavně. Anebo dlouhou zkušenost lásky –, a tedy samé

záhadné věci. Ale co potom,

co s tím pak ve sférách hvězd: které jsou záhadné lépe?

I poutník na cestě k údolí se srázných hřebenů hor

si nenese jen svou hrst země, záhadné každému z nás,

ale i dobyté slovo, ryzí, ten hořec, ten žlutý a modrý

encián. A nejsme tu nejspíš, abychom řekli: dům,

most a brána, džbán, studna, jabloň a okno –

a snad ještě: sloup nebo věž..., ale jen řekli, chápeš,

ó, řekli je tak, jak věci samy se nikdy

nemohly mínit. A není to tajemná lest

této zamlklé země, že milence nutí,

aby se v jejich citu vzněcoval každý cit?

Práh, co že je práh

pro ně dva, kteří se milují,

jen trochu sešlapat ten ještě starší u vlastních dveří,

po všech těch předchůdcích a před všemi potomky...

Výňatek

Neumělecký text

Mohl bych to udělat tak, že bych vás vyzval, abyste sledovali Rilkovu cestu od Raných a Prvních básní až po Duinské elegie.

[...]

Místo abych krok za krokem sledoval tento vývoj – na to si každý nejraději vezme za průvodce básníka samého – , pokusil bych se nicméně raději ozřejmit hluboké vztahy, o nichž hovořím, na jevu hotové rilkovské poezie tím, že bych ještě jednou navázal na neobvyklý dojem, který vyvolává, ale tentokrát zevnitř.

[...]

Afekt rilkovské básně má jednu velikou zvláštnost. Porozumíme jí, když si přiznáme, že tato báseň vlastně nikdy nemá zvláštní motiv. Jejím cílem taky nikdy není zvláštní předmět světa. Hovoří o houslích, o kameni, o světlovlasém děvčeti, o plameňácích, studních, slepých, bláznech, žebrácích, andělech, mrzácích, rytířích, boháčích, králích...; stává se básní lásky, odříkání, zbožnosti, bojové vřavy, prostého, by dokonce kulturními reminiscencemi zatíženého popisu...; stává se písní, legendou, baladou...; nikdy však jen toto samo nevytvoří obsah básně; nýbrž lyrický afekt vyvolává a řídí něco jako nepochopitelné bytí těchto představ a věcí, jejich nepochopitelné sousedství a neviditelná změť.

(R. Musil, Eseje. Řeč na rilkovské slavnosti, Berlín 16. června 1927)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;