Farma zvířat_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

George Orwell

Farma zvířat

Výňatek

Umělecký text

Velké útrapy, které musela snášet zvířata, byly částečně zatlačovány do pozadí skutečností, že život je dnes důstojnější než dříve. Více se zpívalo a více řečnilo, konalo se víc průvodů. Napoleon nařídil, aby se jednou týdně konala takzvaná spontánní demonstrace, jejímž účelem bylo oslavovat úspěchy a výdobytky Farmy zvířat. V určenou dobu zvířata přerušila práci a ve vojenském šiku pochodovala napříč farmou. Na čele byla prasata, pak koně, pak krávy, ovce a drůbež. Průvod uzavírali psi. Úplně první pochodoval Napoleonův černý kohout. Boxer a Lupina vždy nesli roztažený transparent zelené barvy, na kterém bylo kopyto a roh, s nápisem „Ať žije soudruh Napoleon!“. Po průvodu se přednášely básně složené na počest Napoleona, Pištík pronesl řeč, ve které zvířata seznámil s posledním zvýšením produkce potravin, a někdy se také vypálila rána z pušky. Největšími příznivci těchto spontánních demonstrací byly ovce, a stalo-li se, že si někdo snad začal stěžovat (některá zvířata se občas pokusila, pokud zrovna nebyla poblíž žádná prasata či psi), že jen zbytečně marní čas postáváním v zimě, ovce jej svým bečením „Čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné!“ okamžitě umlčely. Celkem ale zvířata takové oslavy měla ráda. Vyhovovalo jim, když si mohla připomínat, že přes všechno jsou svými vlastními pány a vše, co dělají, dělají pro sebe. Při všech těch písních, průvodech, Píštíkových seznamech čísel, výstřelech z pušky, kokrhání kohouta a plápolání vlajek se jim lépe zapomínalo na prázdné žaludky − alespoň na chvíli.

Neumělecký text

Václav Havel: Šifra socialismu

Bývaly doby, kdy i v naší zemi mělo slovo socialismus velmi konkrétní a sugestivní obsah: bylo synonymem sociálně spravedlivého světa, tedy ideálem, pro nějž stálo za to bojovat. Nebyl to ideál nikterak mlhavý; jeho svůdnost tryskala z jeho velmi hrdě zdůrazňované vědeckosti; tento projekt se zdál být založen na pochopení všech fundamentálních historických zákonitosti a vypadal jako nejlogičtější možný happy end dějin světa.

Mnohé se od těch dob změnilo. A stala se zvláštní věc: velmi dlouhý a neobyčejně komplikovaný vývoj vyústil nakonec do situace, kdy toto slovo, schopné kdysi zapalovat masy, není už ničím víc než veskrze prolhanou šifrou. Byrokratický aparát komunistické strany, který uzurpoval monopol moci a veškerý život společnosti centrálně řídí a manipuluje, provádí už po desítiletí totiž jeden mazaný trik: sám sebe nazývá socialismem. Vydává se za jeho jedinou záruku a kohokoli, kdo se mu nezamlouvá, okamžitě označuje za protisocialistickou sílu. Ohrozit suverénní moc tohoto aparátu znamená tedy ohrozit sám socialismus. Veškeré nezávislé iniciativy, vše, co vyrůstá zdola, nenaplánováno a mimo vliv centrální moci, vše, co se pokouší ztuhlý, neproduktivní a nedemokratický systém aspoň nesměle zreformovat (byť i ve jménu socialismu!), je ihned označeno za antisocialistické a za pokus o destrukci či demontáž socialismu − obvykle s oblíbeným folklórním doplňkem o tom, že to je řízeno imperialismem. […]