Zvuk

Zvuk

Vnímání zvuku je u člověka omezeno slyšitelnými frekvencemi přibližně 16 – 20 000 Hz. Šíří se ve všech skupenstvích, ale nešíří se ve vakuu. Věda zabývající se vznikem, šířením a vnímáním zvuku se nazývá akustika.

Tón a hluk

Tóny jsou hudební zvuky, které mohou být jednoduché s harmonickým průběhem nebo složité a jejich průběh je značně složitější. Hluky se chápají jako nehudební zvuky, které mají neperiodický průběh.

Vlastnosti zvuku – výška, barva, intenzita, hlasitost

Výška je dána určitou frekvencí, což znamená, že čím vyšší je frekvence, tím vyšší je výška. U tonů s harmonickým průběhem určuje frekvence absolutní výšku tonu, kterou měříme přístroji. Barva je určena počtem vyšších harmonických tonů ve složeném tonu. Svým sluchem rozeznáváme nejen hudební nástroje a hlasy lidí, ale i okolní zvuky. Zvuková energie se počítá na jednotku plochy za jednotku času. Hladina intenzity zvuku se udává v jednotkách dB – decibel. Každý má práh bolesti a to je taková intenzita, kdy v uchu vzniká bolestivý pocit – přibližně 120 dB. Hlasitost vyjadřuje, jak silně působí zvuk na normální sluch. Nejvyšší citlivost ucha je při frekvencích 700 – 6000 Hz. Pro lidské ucho není slyšitelný infrazvuk (méně než 16 Hz) a ultrazvuk (více než 20 Hz).

Zdroj a vznik

Zdrojem zvuku jsou tělesa, ve kterých vzniká vlnění – chvění. Vzniklé vlnění se přenáší na látkové prostředí v okolí a dokáže se v něm šířit jako mechanické vlnění. Zdrojem mohou být struny, tyče, desky a nástroje každodenního života. Příklady vzniklého zvuku mohou být úder při hře na bubny, drnkání na kytaru, smýkání na housle, prudká změna tlaku v natlakované láhvi nebo rychlý pohyb bičem.

Rychlost

Rychlost zvuku není konstantní a závisí na druhu prostředí, teplotě, vlhkosti a mnoho dalších. V kapalinách a pevných látkách se šíří rychleji než v plynném prostředí. Ve vzduchu při 0°C se šíří rychlostí 331,8 m/s, ve vodě při 25°C se šíří 1500 m/s a v oceli při 20°C se šíří rychlostí 5000 m/s.

Odraz zvuku, ozvěna, dozvuk

K odrazu zvuku dochází na rohraní dvou prostředí, třeba v malé místnosti splývá odražený zvuk s původním. Odraz je využíván při měření hloubky moří nebo ho využívají zvířata k orientaci. Ozvěna vzniká tak, že se odrazí zvuk od překážky nejméně na dálku 17 metrů. Slyšíme zvuk od zdroje i zvuk odražený odděleně. Vhodnou překážkou je skála, jeskyně nebo rozlehlá budova. Dozvuk je odražený zvuk, který slyšíme ještě poté, co zdroj přestal zvuk vydávat.

Zdroje: starý sešit, YouTube obrázek u zdroje, vzniku a obrázek u vlastností