Groteska_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Kurt Vonnegut

Groteska

Výňatek

Umělecký text

Matčiny smysly obestřelo toho večera přechodné šílenství.

V pozdějších letech jsem ji dobře poznal. A přestože jsem k ní jakživ nepocítil lásku, ostatně jako k nikomu, nemohl jsem neobdivovat její neochvějnou slušnost k jednomu každému. Nelibovala si v urážkách. Ať už mluvila na veřejnosti nebo v soukromí, ničí pověst nepřišla k úhoně.

Nebyla to tudíž naše opravdová matka, kdo v předvečer našich narozenin řekl: „Jak můžu milovat hraběte Drákulu a jeho ruměnou nevěstu?“ - čímž myslela Elizu a mě.

Nebyla to naše opravdová matka, kdo se zeptal otce: „Jak jsem jen pro všecko na světě mohla porodit párek uslintaných totemů?“

[…]

Jestli se zdám dovolávat soucitu, pak vás musím začerstva upozornit, že po citové stránce jsme v té době byli asi tak stejně zranitelní jako obří kamenné hlavy v New Hampshiru.

Potřebovali jsme mateřskou a otcovskou lásku, asi jako ryba potřebuje bicykl, jak se říká.

Když nás tedy matka pomluvila, když si dokonce přála, abychom zemřeli, naše reakce byla veskrze intelektuální. Rádi jsme řešili problémy. Možná že i pro matčin problém by se našlo řešení – vedle sebevraždy samosebou.

Konečně se vzchopila. Obrnila se pro další stovku Eliziných a mých narozenin, kdyby ji chtěl Pánbůh takto zkoušet. Ale než k tomu došlo, řekla ještě toto:

„Dala bych jánevímco, Calebe, za nejmenší stopu inteligence, nejslabší záblesk lidskosti v očích jednoho z těch dvou.“

***

To se dalo lehce zařídit.

Haj hou.

***

A tak jsme se s Elizou vrátili do Elizina pokoje a namalovali na prostěradlo veliký transparent. Když pak rodičové tvrdě usnuli, vkradli jsme se falešnou zadní stěnou v šatníku do jejich ložnice. Pověsili jsme transparent na zeď, aby byl prvním, na co padnou jejich oči, až se probudí.

Tohle na něm stálo:

DRAHÁ MATKO A OTČE: NIKDY NEMŮŽEME BÝT HEZCÍ, ALE MŮŽEME BÝT PRÁVĚ TAK CHYTŘÍ NEBO PRÁVĚ TAK HLOUPÍ, JAKÝMI NÁS BUDE CHTÍT SVĚT MÍT.

VAŠI ODDANÍ SLUŽEBNÍCI

ELIZA MELLON SWAINOVÁ

WILBUR ROCKEFELLER SWAIN

Haj hou.

***

Tak jsme s Elizou zničili náš ráj - náš národ o dvou osobách.

Neumělecký text

Zkušenosti klientů

Před několika lety jsem přišla do ambulance PhDr. Mgr. Drahomíry Baštové jako ustaraná maminka sedmiletého synka. A tak jak to odpovídá pojetí rodinné terapie v této ambulanci, stala jsem se sama klientkou.

Vždy jsem se tu setkávala s vlídným, chápajícím přístupem. Jestli mohu jako laik posoudit, změnil se, a doufám, že ještě dlouho měnit bude, můj přístup k životu, lidem a věcem kolem mě. Nebylo to tak, že bych si pokaždé vyslechla „moudra do života“ a po vypršeném čase odešla. Tak tímto způsobem to tu opravdu nechodí! Ano, získáte tu nový pohled na věc, na okolí, na sebe sama, na život i na svět. Zůstanete s očima dokořán a užasnete nad tím, že odpovědi na své problémy, trápení si nesete v sobě a tady se vám dostává pomocné ruky, která vás provede po spletitých cestách duše a dovede vás až k těm správným odpovědím a cílům.