Hamlet - Shakespeare

Hamlet

Za autora dramatu se považuje William Shakespeare, dramatik, básník, herec a syn radního města Stratford, což vypovídá o jejich peněžním zajištění. Vystudoval gymnázium a vydal se do Londýna naplnit život svojí vášní – herectvím. Smrt 11letého potomka mohla podnítit budoucí tvorbu tragédií v rodinném prostředí.

Pokud bereme v potaz r. 1601 jako rok vzniku díla, pak se jedná o období vlády Alžběty I. Doba obnovení řádu v tehdejší rozpolcené anglické společnosti po bojích o trůn. Po smrti Jindřicha VIII. nebylo jasné, kdo bude následníkem, z důvodu absence potomstva. Pro Anglii to znamenalo období intrik, vražd a nejistot při soupeření o královskou korunu. Co se týče uměleckého směru, pohybujeme se v období vrcholné renesance. Zde se autoři dramat, co do tématu, snaží napodobit antickou kulturu. Upřednostňují se individualita a emoční prožívání. Avšak co do formálních zásad, dramata nedodržují zákon 3 jednot (času, místa, dějové linky).

Spisovatel užil promluv, čímž podpořil vcítění čtenářů do spletitých situací postav. Děj vypráví chronologicky a myšlenky postav jsou zprostředkovány pomocí dialogů a monologů postav, jež v sobě často skrývají filozofický podtext. Jedná se o veršovaný text – poezii, čímž se vyzdvihuje vznešenost dramatu. Majestátnost podporuje i jazyková stránka. Dramatik užívá spisovný, knižní jazyk s mnohým výskytem archaických výrazů. Verše jsou koncipovány diferenciovaně vzhledem k běžné mluvě. Shakespearova vzdělanost se dá demonstrovat právě zde na využívání básnických přívlastků, personifikací, v podobě oživování mrtvých, oxymóronů, především v monolozích, a plna metafor. Šílenosti Hamleta napomáhá i využití opakování slov na začátku po sobě jdoucích veršů – anafora či bezprostředně slov vedle sebe – epizeuxis.

Žánrově se jedná o tragédii, jež dodržuje typických 5 dějství. V expozici se dovídáme časoprostor a jména postav. Dějově zde skočíme rovnou do situace, nebo-li se jedná o typ úvodu „in medias res“. Jako kolizi vnímám setkání s duchem, a tak vyplynutí pravdy, o zisku trůnu, na povrch. Krizová část nastává, kdy se Claudius domnívá, že není jediný, kdo o ohavném činu ví, a proto posílá nevlastního syna na cestu do Anglie s rozsudkem smrti v dopise. Následuje jeho neočekávaný návrat a spolčení Claudia s pomstychtivým Laertem – peripetie. A vše končí katastrofou v podobě všech mrtvých na dvoře.

Tématem díla se stala pomsta otce. Jako námět mohla Williamovi posloužit dobová situace po smrti krále a snaha zisku královské koruny jakýmkoli způsobem, i bratrovraždou. Celým dílem nás doprovází leitmotiv msty. Mezi další motivy patří emoční labilita, bratrovražda, jež je vnímána ve středověké společnosti, jako akt proti desateru, smysl života, zmiňován polemizujícím synem nad urnou otčího, nešťastná láska, zjevení ducha, jenž odhaluje roucho pravdy.