15. Teorie mezinárodních vztahů a základy diplomacie

15. Teorie mezinárodních vztahů a základy diplomacie

a) různá pojetí diplomacie (idealismus, realismus, marxismus) – kdo uplatňuje

b) historické okénko (diplomacie v řeckých státech)

c) diplomatické výsady a odpovědnost diplomata (komu odpovídá, imunita, majetek mise, členové mise), persona non grata – třeba příklad i z ČR – vztah mezi prezidentem – předsedou vlády a ministrem zahraničí, jednotná zahr. politika

d) diplomatické úřady (velvyslanectví, honorární vs. generální konzulát), hodnosti, exteritorialita

e) diplomatické nástroje (embargo, sankce, bojkot, humanitární intervence, tvrdá a měkká moc) – kdo uplatňuje

část a)

Idealismus

= představa ideálního chování státu

- neexistuje kriminalita, lidé dodržují zákony

- koncept spravedlivé války – dodržovat konvence válčení

- snaha udržet ve světě mír

- opírá se o právní závazky a dokumenty

- obrana státu, zatlačení agresora

- boj proti terorismu

- OSN, EU

- V. Havel – věřil systému, „ono se to nějak vyřeší“

- neplatí v případě, že agresor je příliš silný

Realismus

= snaha získat moc – egoismus státu

- soused zbrojí, zbrojím taky

- mír chceme zajistit válkou

- využití slabiny nepřítele

- účel světí prostředky

- Rusko, USA (Trump)

- je efektivnější a rychlejší

- problém: důvěryhodnost státu, nepředvídatelnost, nestabilita

Marxismus

- posuzuje vyspělost států – centrum x periferie – přístup ke státům v rámci ekonomických termínů

- vyspělý stát netěží suroviny, ale vyváží výrobky – ekonomické hledisko (bankovnictví x NS - diamanty)

- ústředním aktérem jsou společenské útvary organizované na státním základě

- zkoumá třídy a kapitalismus, ten je státem organizovaný a vytváří světový ekonomický systém

- důraz je kladen na výrobní prostředky a na organizaci práce prostřednictvím výrobních vztahů

- kritika vůči kapitalisticky upořádaným společnostem

Část b)

DIPLOMACIE V ŘECKÝCH STÁTECH

- diplomaté byli oficiální velvyslanci států a vyřizovali vůli státu v nepřítomnosti vladaře

- byli chránění jak bohy, tak diplomatickou imunitou

Diplomatická imunita

= je ochrana diplomatů cizího státu (včetně jejich rodinných příslušníků) před trestním stíháním v dané zemi

- k diplomatickému personálu se počítají i vysocí úředníci mnoha mezinárodních organizací

Proxenie

- ve starém Řecku byla dohoda při které občan hostil velvyslance z jiných zemí a získal za to titul

- tomuto člověku se říká Proxenos – vznik diplomatické imunity

Arbitráž

- je mimosoudní způsob řešení sporů

- aby se spor mezi smluvními stranami mohl řešit v arbitráži, je třeba do smlouvy začlenit tzv. rozhodčí doložku, která upravuje mechanismus řešení sporů

- neexistuje na to oficiální tribunál – většinou na ekonomické věci

Část c

DIPLOMATICKÉ VÝSADY A ODPOVĚDNOST DIPLOMATA