FDDI a Token Ring

FDDI

Vývoj technologie FDDI se datuje do počátku 80. let, kdy se lidé snažili využít dobrých přenosových schopností optických vláken, a současně potřebovali propojit mezi sebou tehdejší superpočítače. V čem se obě technologie naopak výrazně liší, je jejich nominální přenosová rychlost - jestliže Token Ring začínal na 4 Mbps, a později se zrychlil na dnešních 16 Mbps (přičemž teprve v poslední době se objevují první náznaky stomegabitové verze), technologie FDDI začínala rovnou na zmíněných 100 megabitech. Dlužno ovšem dodat, že na těchto 100 Mbps už také zůstala - v současné době nic nenasvědčuje tomu, že by existovala nějaká perspektiva dalšího rozvoje FDDI cestou zvyšování její přenosové rychlosti.

Koncepce FDDI

FDDI je přenosovou technologií na úrovni linkové vrstvy (tedy podobně jako např. Ethernet, Token Ring, ARCnet a další), která ovšem zasahuje i do vrstvy fyzické (neboť si sama definuje i konkrétní způsob využití svého přenosového média, na úrovni fyzické vrstvy). Jak již její název napovídá, od začátku počítá s využitím optických vláken, a to jak dražších jednovidových (single-mode fiber), tak i lacinějších mnohovidových vláken (multi-mode fiber). Díky tomu také dokáže nabídnout podstatně větší dosah než ostatní přenosové technologie, používající metalické přenosové cesty. Kruh, do kterého musí být jednotlivé stanice v případě FDDI propojeny, může mít obvod až 200 km, a v tomto kruhu může být zapojeno až 500 uzlů. Právě tato skutečnost, spolu s přenosovu rychlostí 100 Mbps, pak do značné míry předurčuje způsob nasazení technologie FDDI - v roli "páteřní" přenosové technologie, která propojuje mezi sebou výkonné servery a aktivní prvky typu mostů a směrovačů, a to nejen v rámci celých budov, ale i třeba v rámci celých areálů (univerzitních kampusů, výrobních areálů apod.).

Současně s tím se ale technologie FDDI, ještě nepříliš dávno jediná běžně dostupná vysokorychlostní technologie, začala používat i "na malé vzdálenosti", pro připojování výkonných serverů, a dokonce i pro připojování výkonných pracovnách stanic k těmto serverům či k výkonným aktivním prvkům (mostům, směrovačům), například jen na vzdálenosti desítek metrů. Zde pak poněkud paradoxně začal být dlouhý dosah FDDI a požadavek na optická vlákna spíše na závadu, a tak byla časem vyvinuta i možnost používat pro FDDI na takovéto malé vzdálenosti i běžné metalické přenosové cesty - kroucenou dvoulinku, v nestíněném provedení (kategorie 5, dimenzované do 100 Mbps), či stíněnou dvoulinku. Příslušný standard je označován také jako CDDI (od: Copper Distributed data Interface).

Perspektivy FDDI

Technologie FDDI je používána již mnoho let, a za tu dobu stačila dostatečně "vyzrát", Zajímavé ale je, že konkrétní produkty FDDI nikdy nedosáhly takového objemu, aby jejich cena mohla významněji poklesnou - dodnes jsou nejrůznější FDDI adaptéry a rozhraní či celá zařízení značně nákladnou záležitostí. Další nepříjemností je i skutečnost, že FDDI má v sobě svých 100 Mbps natolik pevně zabudovaných, že její zvyšování cestou dalšího vývoje FDDI je velmi nepravděpodobné. FDDI je tedy robustní a dobře "zažitou" technologií, kterou se stále vyplatí používat, ale která nemá téměř žádné perspektivy dalšího rozvoje.