Počítač, programové vybavení, počítačová typografie, algoritmy

Vývoj programového vybavení

Vývoj programového vybavení probíhá již od Von Neumannové koncepce počítače (data i program (kód programu) jsou v jedné paměti). Nejstarší počítače se programovali v binárním kódu, což bylo velice náročné a vyžadovalo to znalost systému, ve kterém se program programoval. V 50. letech se objevují první autokódy (nebylo to přímo v binárním kódu). S příchodem Assembleru přišel systém, kdy se psaly pouze symbolické adresy a jejich připojení se nechávalo počítači. V roce 1957 byl vymyšlen FortRun, který byl určen především pro vědecko-technické výpočty. V roce 1960 to byl Cobol, který byl určen především pro hromadné zpracování dat. V této době se zde objevuje nový obor a to systémové inženýrství, které se zabývalo realizací programů. Další programovací jazyky byli Algol 68 a Symula 67. Byla zde snaha vytvořit co nejuniverzálnější programovací jazyk. V roce 1964 se objevuje programovací jazyk Basic (velice oblíbený - u domácích počítačů dokonce součástí „romky“). 1970 to byl systém Unix. Byla zde již možnost využít multitasking (spouštění více programů), která ale, hlavně u pozdějšího DOSu, nenašla příliš velké uplatnění. V roce 1971 se objevuje programovací jazyk Pascal, který odpovídal požadavkům strukturovaného programování. V 70. letech vzniká ještě jazyk C a SmallTall (zde se projevuje systém objektového programování - program sestavený z různých objektů, událostí). V roce 1974 přichází operační systém CPM, na který navázal systém MsDOS, který přijde v roce 1981 společně s prvním PC od IBM (operační systém MsDOS byla defakto zakázka od IBM pro jejich nové PC). Koncem 80. let přicházejí integrované balíky.

Počítačová typografie

Typografie = obor zabývající se sázením textu, hlavně jeho grafickou stránkou. S příchodem počítačů máme k dispozici různé programy (DTP), ke kterým má přístup každý (dříve to bylo speciální řemeslo).

Několik zásad typografie

→ zásada pro dobrou čitelnost textu

- není vhodné používat hodně druhů písem (nejvíce dva a aby spolu ladili a aby byli vzájemně kontrastní)

- požívání nepatkových (nadpis) a patkových (text) písem (patková písma jsou lépe čitelná v textu)

- s rozmyslem používat verzálky (velká písmena - obtížnější ke čtení)

- čitelnost lze ovlivnit i velikostí písma (čím kratší řádek, tím menší velikost písma můžeme použít)

- proklad písma (vzdálenost řádků) také ovlivňuje čitelnost písma

- uvážlivě volit velikosti nadpisů (ne vždy může být vhodné velké tučné písmo jako nadpis)

- zvýrazňování některých slov - doporučuje se zvýrazňovat kurzívou, případně tučným písmem; k zvýrazňování se může použít tzv. p r o s t r k á v á n í (zvýšený počet mezer)

→ zásady vhodného členění textu