Kral oidipus

Kral oidipus

RYCHLÝ PŘEHLED

• Literární druh: Drama.

• Literární žánr: Antická tragédie.

• Literární směr: Antická literatura (řecké klasické období, 5. stol. př. n. l.).

• Časoprostor: Město Théby a jeho okolí, mýtická doba.

• Vypravěč: V dramatu není vypravěč; děj je tvořen monology a dialogy postav, komentován chórem (sborem).

• Kompozice: Retrospektivní (postupné odhalování minulosti). Skládá se z expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofy. Dodržuje klasickou zásadu tří jednot (místa, času a děje).

DĚJ V KOSTCE

Fáze děje Popis událostí Expozice (Úvod) V Thébách vypukne mor. Král Oidipus posílá Kreonta do věštírny, aby zjistil příčinu. Dozvídá se, že město musí opustit vrah předchozího krále Láia. Kolize (Zápletka) Oidipus se snaží vraha vypátrat a vyhlásí nad ním kletbu. Slepý věštec Teiresiás mu naznačuje, že vrahem je on sám, čemuž Oidipus odmítá věřit. Krize (Vyvrcholení) Oidipus začíná pochybovat a pátrá ve své minulosti. Zjišťuje, že kdysi na křižovatce zabil muže, který odpovídal popisu krále Láia. Peripetie (Zvrat) Přichází posel z Korintu se zprávou o smrti krále Polyba. Oidipus zjišťuje, že nebyl jeho skutečným synem, ale že ho jako pohozené dítě s probodnutými kotníky zachránil pastýř. Katastrofa (Závěr) Pravda je odhalena: Oidipus nevědomky zabil svého otce a oženil se s vlastní matkou. Iokasté spáchá sebevraždu, Oidipus se oslepí a odchází do vyhnanství.

POSTAVY, TÉMATA A MOTIVY

Postavy

• Oidipus: Spravedlivý, moudrý a sebevědomý vládce Théb. Jeho tragédie spočívá v marné snaze uniknout osudu – čím více se mu snaží vyhnout, tím více ho naplňuje.

• Iokasté: Manželka a zároveň matka Oidipa. Ztělesňuje marný pokus popřít moc věšteb a bohů.

• Krejón: Bratr Iokasté, loajální a rozvážný muž, který po Oidipově pádu přejímá vládu.

• Teiresiás: Slepý věštec, který jako jediný zná pravdu od začátku. Symbolizuje vnitřní zrak v kontrastu s Oidipovou počáteční „duchovní slepotou“.

Témata a hlavní myšlenka

• Fatum (Osudovost): Člověk je hříčkou v rukou bohů a svému osudu neunikne.

• Vina bez zlého úmyslu: Oidipus se provinil nevědomky, přesto za své činy nese plnou mravní odpovědnost.

• Katarze: Divák má prožít očištění skrze soucit a hrůzu nad osudem hrdiny.

Motivy

• Slepota a zrak: Ústřední metafora celého díla (Teiresiás nevidí, ale zná pravdu; Oidipus vidí, ale pravdu nezná).

• Křižovatka: Místo osudového setkání a vraždy, symbol životního zvratu.

• Nateklé nohy: (Oidipus = nateklá noha) – fyzický odkaz na jeho dětství a původ.

LITERÁRNĚHISTORICKÝ KONTEXT

• Autor: Sofoklés (asi 496–406 př. n. l.). Jeden z největších řeckých dramatiků. Do dramatu zavedl třetího herce a kladl důraz na psychologii postav.

• Psychologický odkaz: Sigmund Freud použil tento mýtus k definování tzv. Oidipovského komplexu (vztah syna k matce a otci).

• Doba vzniku: Vrcholné období aténské demokracie, kdy se divadlo stalo důležitou součástí společenského a náboženského života.