Krásná čarodějka_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Vladimír Neff

Krásná čarodějka

Výňatek

Umělecký text

O zkáze Magdeburku

Obležení se v zuřivém rozhodnutí dali vyhodit do povětří se svými nejkrásnějšími budovami a vydali ohni všechno bohatství toho starobylého a zámožného města.

La Gazette č. 3, květen 1631, Paříž, zpráva o zkáze Magdeburku

Sekta tak řečených veritářů, s nimiž jsme se právě zcela nečekaně a překvapivě setkali, zrodila se v Magdeburku, nádherném, bohatém, a přece nadmíru nešťastném městě na Labi, jež se stalo Petrovou přechodnou štací po jeho slyšení u švédského krále Gustava Adolfa, za nímž se po skončení sněmování říšských kurfiřtů v Řeznu vydal na Valdštejnův popud, aby mu předal jistý choulostivý dokument. Víme, že konstelace hvězd tehdy byla pro Valdštejna velmi nepříznivá, a nedivíme se, že Petrova demarše u švédského krále, který se právě vylodil se svými vojsky na německé půdě, dopadla špatně, ne-li ještě hůř.

Král byl mrzutý a vzteklý, protože německá protestantská knížata, namísto aby přivítala jeho invazi, jak očekával, s jásotem, obrátila se k němu zády s netajeným nepřátelstvím, neboť se cítila více Němci než vyznavači pravé víry luteránské; a okolnost, že zatímco opravdoví protestantští mocipáni odmítali jeho vojenskou pomoc, jediný muž, který projevil ochotu s ním spolupracovat a který mu nabídl své služby, byl zkrachovaný katolický generál, Albrecht z Valdštejna, jemuž císař právě vyndal paty a zbavil ho všech hodností a pravomocí – tato okolnost, řekli jsme, rozpálila švédského krále do vzteku. […]

− S německými fortifikacemi si dovedem poradit i bez Valdštejnových návodů a rad, řekl král. – Ale rád slyším, že mé ruce nazýváte povolanými. S takovým názorem se v Německu setkávám zřídkakdy. Vy straníte švédským zbraním?

− Straním každému, kdo ohrožuje světovládu Habsburků, řekl Petr.

− Jste protestant? otázal se král.

− Jsem bezvěrec, řekl Petr.

− Bezvěrec! On je bezvěrec! A říká to s nevinnou tváří, jako by se znal k tomu, že je Braniborec!

− Jsem Čech, řekl Petr.

− Ale když jste bezvěrec, král znovu zbrunátněl, − proč vám tedy ksakru záleží na porážce katolických Habsburků?

− Záleží mi na jejich zmaru ne proto, že jsou katolíci, nýbrž proto, že rozpoutali tuto šílenou a nesmyslnou válku, kterou zastavit a znovu nastolit v Evropě vládu rozumu a moudré tolerance se stalo posledním cílem mého života.

Neumělecký text

Habsburkové, švábsko-alsaský hraběcí rod, pův. z dnešního Švýcarska, kt. se stal evropskou vládnoucí dynastií v největším počtu zemí. Počátky rodu v 10. stol. jsou spojeny s osobou Gutrama Bohatce a biskupa Wernera ze Štrausburku, zakl. hradu Habsburg. Během 11. a 12. století vytvořili H. pomocí lén a dědictví po švábských rodech rozsáhlé pásmo držav od Alp až po Vogézy. 1273 byl zvolen Rudolf I. Habsburský do čela římské říše a připojil Štýrsko. Ve 14. stol. byly připojeny Korutany, Tyrolsko, Istrie, Terst a vévoda Rudolf IV. dal padělat tzv. Privilegium maius, kterým rod získal titul arcivévoda a kurfiřtský hlas. 1379 si jeho synové državy rozdělili na dvě samostatné linie: albrechtskou a leopoldovskou. Nejvýzn. představitelem první z nich byl Albrecht II., 1438 korunovaný řím. císařem a čes. a uh. králem. Od té doby zůstala hodnost císaře v rukou H. Leopoldovská větev rozšiřovala svůj vliv směrem na jih a západ. 1477 se Maxmilián I. oženil s Marií Burgundskou, připojil Nizozemí a Burgundsko a spojil pod svou vládou všechny habsburské země. 1515 uzavřel s Jagellonci vídeňskou smlouvu (základ pro mocenský nástup H. ve střední Evropě). Jeho syn Filip I. Sličný se oženil se šp. infantkou Johanou Šílenou a položil zákl. habs. panování na Pyrenejském poloostrově. Jeho synové Karel V. a Ferdinand I. rozdělili rod na šp. a rak. větev. Šp. větev vládla ve Španělsku, Portugalsku a Nizozemí, rak. větev v alpských zemích, Čechách a Uhrách. Mezi nejvýzn. panovníky rak. větve patřili Maxmilián II. a Rudolf II., Ferdinand II., Karel VI. a Marie Terezie. Ta na základě pragmatické sankce z r. 1716 vytvořila svým sňatkem s Františkem Štěpánem Lotrinským habsbursko-lotrinskou dynastii, kt. vládla až do 1918.