Kytice

Kytice a Věštkyně - dávají naději a víru v lepší budoucnost vlastencům

Polednice a Vodník - záporná role nadpřirozených postav

Poklad a Dceřina kletba - narušení vztahu mezi matkou a dítětem

Svatební košile a Vrba - přeměna člověka (oživlá mrtvola milence a žena převtělená ve vrbu)

Zlatý kolovrat (pohádka) a Záhořovo lože (legenda) - vina, pokání, konečné vykoupení

Štědrý den a Holoubek - kontrasty, jako je štěstí se smutkem nebo láska se smrtí

Lilie - 13. báseň, nikam se nehodí

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

básnické prostředky: elipsa, anafora, epanastrofa, inverze, epiteton konstanc, eufemismus (již na něm roste trávníček), apostrofa (Maria, panno přemocná), metafora, epizeuxis, zvukomalba, personifikace, živé dialogy a popisy postav i prostředí, které zde nahrazují romantické prvky; in medias res (skočit do děje bez nějakého velkého úvodu, bez určení místa a času - Svatební košile)

k napětí slouží: úsporný jazyk, velice krátké věty, neslovesné věty

citoslovce místo sloves, přímá řeč

básně jsou psány gnomickým veršem, pro který je typická krátkost a hutnost

balady jsou snadno zapamatovatelné díky pravidelné rytmizaci a rýmování

ČASOVÉ ZAŘAZENÍ A PROSTŘEDÍ DĚJE:

Čas není určen - je cyklický
Místo - často vesnice, chalupa, les, jezero, ...

Děj:

KYTICE

• zemřela matka a po ní zůstali sirotci, kteří každé ráno navštěvovali matčin

hrob; matce se dětí zželelo, a proto se změnila v malý kvítek; děti v tomto

kvítku poznaly svou matku a nazvaly jej mateřídouškou.

„Poznaly dítky matičku po dechu,

poznaly ji a plesaly

a prostý kvítek, v němž majíc útěchu,

mateří – douškou nazvaly.“

POKLAD

• žena s dítětem šla do chrámu Páně; několik kroků od kostela spatřila skálu a v

ní svit; došla ke skále, odhodlala se sejít dovnitř a viděla plnou hromadu zlata,

nejdřív si chtěla nabrat jen trochu, ale neodolala a začala si brát, co unesla;

• dítě nechala ve skále, bylo jí milejší zlato, ale jak odnášela další zlato, skála

zmizela a dítě s ní a zlato se proměnilo v kamení;

• žena se polekala a začala hledat své dítě, byla nešťastná, smutná a pořád

volala dítě;

• až když bylo v kostele Krista Pána mučení, skála se zase objevila; žena do ní

vběhla, vzala své dítě a na zlato se už nepodívala, už ji nelákalo zlato, ale

měla své dítě.

A znovu se žena děsí,

úzkost hrozná ji uchvátí:

„Ach, kdo mně mé dítě vrátí!

Ach, mé dítě, kde jsi, kde jsi ?!“

SVATEBNÍ KOŠILE

• jedna panna zůstala sama a čekala na svého milého, který je v cizině, ušila

košili a milý se ještě nevrátil, náhle někdo zaklepal na okno, panna poznala

svého milého.

• milý ji zavedl na hřbitov a řekl, aby přeskočila zeď, panna se schovala

v márnici, ráno ji lidé v márnici našli.

Dobře ses, panno, radila,

na Boha že jsi myslila a druha zlého odbyla! 2