LAKOMEC
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
LAKOMEC
LITERÁRNĚ HISTORICKÝ KONTEXT A AUTOR
Literárně historický kontext – historie, umělecká epocha, směr, skupina, autorská generace, autoři tvořící ve stejné době, charakteristika literárního směru, ke kterému autor patří
Klasicismus
Dílo vzniklo v období klasicismu (2. pol. 17. – konec 18. století). Klasicismus byl umělecký směr, který se inspiroval ideály antiky. Antika byla chápána jako vzor umělecké krásy, symetrie, tvůrčí kázně. K základním charakteristikám klasicismu patří: jednotné principy, pevný řád a rozumová kázeň. V pol. 17. století začalo tzv. velké století vědy, emancipační úsilí měšťanstva, zápas o svobodu, vědecké poznání světa. Klasicismus má blízko k racionalistické filosofii (René Descartes – „Myslím, tedy jsem“). V průběhu 18. století klasicismus přijal ideje osvícenství – víra v moc rozumu a schopnosti člověka. (X předcházejícímu období baroka, které nedůvěřuje rozumu, odklání se od přírody i světa a uchyluje se do vlastního nitra, klade důraz na duchovnost, obrací se k Bohu).
Po klasicismu následuje preromantismus (…) a empír (počátek 19. století, hlavně napoleonská Francie).
Klasicismus v architektuře – usiluje o střídmost a čistotu tvarů, geometrická pravidelnost (zámek ve Versailles, Braniborská brána v Berlíně, Stavovské divadlo v Praze, Kapitol ve Whashingtonu)
Sochařství se vrací k antickému ideálu – jezdecká socha Petra I. Tzv. Měděný jezdec
Malířství – Fr. Nicolas Poussin (pusén), Jacques-Louis David- spíš empír
Hudba – Franz Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart (Figarova svatba, Don Giovanni), Ludwig van Beethoven (Óda na radost)
Literatura:
Logická jasnost, jednoduchost obsahu, přesnost jazykového vyjádření, dodržování stylu podle žánru
Rozlišování žánrů na vysoké a nízké.
Žánry vysoké: óda, epos a tragédie, které pojednávaly o životě vysokých vrstev (óda = oslavná báseň o něčem vznešeném většího rozsahu, lyrický žánr, epos = rozsáhlá veršovaná skladba, která chronologicky zachycuje vyprávění událostí, epický žánr, tragédie = hra s vážným obsahem, hrdina se ocitá v dramatickém konfliktu s vnější mocí, podléhá, často umírá, klasická tragédie má pět částí – expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa)
Žánry nízké: komedie, fraška, bajka a satira – hrdiny jsou postavy neurozené, z řad měšťanstva. Komedie = humorná divadelní hra, která karikuje skutečnost, aby vynikla její směšnost, ukazuje život z veselejší stránky, zápletky mívají šťastné konce a smíření. Fraška = lidová hra, druh komedie s výraznými typy postav kladných a záporných. Předmětem výsměchu jsou lidské nedostatky. Bajka = krátký alegorický neboli jinotajný příběh, může být veršovaný nebo prozaický, kde zvířata či rostliny jednají jako lidé. V závěru je morální ponaučení. Satira = literární dílo, které využívá komičnost, výsměch, karikaturu a ironii ke kritice nedostatků a např. společenských problémů.
Nejvýrazněji se klasicismus projevoval v dramatu – autoři důsledně dodržovali jednotu místa, času a děje – tzn. Děj musel být na jednom místě a cca ve 24 hodinách