(10)Mrštíkové - Maryša

Mrštíkové - Maryša

Doba: Realistické drama 19. století

Realismus se v české literatuře prosadil v poslední čtvrtině 19. století. Jeho metody objektivního ztvárňování světa byly užity v historické próze, venkovské realistické próze dramatu

Další autoři:

Ladislav Stroupežnický – Naši furianti

Gabriela Preissová – Její pastorkyňa, Gazdina roba

Postavy:

Maryša: Mladá, velmi tvrdohlavá, citlivá, vzdorovitá, žije podle společenských a náboženských zásad

Francek: Mladý vojín (rekrut) prudké povahy, statečný, věrný, energický, hrdý a velmi statný

Vávra: Starý, ovdovělý mlynář; krutý opilec, který utýral svoji první manželku, s níž měl děti. Zlý, sobecký, agresivní, vysoce sebevědomí. Všude je nechvalně známý. Maryšu si vzal jen kvůli penězům a bije ji

Lízal: Svou dceru Maryšu prodal. Vychytralý, bezcitný, lakomý, ale přesto starý bohatý sedlák

Lízalka: Matka Maryši. Umíněná, tvrdohlavá, surovější než Lízal, přísná a krutá

Charakteristika vypravěče: er-forma

Prostředí díla: Moravská (slovácká) vesnice

Hlavní myšlenka díla:

Ukázat světu rozklad rodiny založené na penězích, ukázat, že manželství vystavěné na penězích nemůže být šťastné a autoři zde zobrazují majetkové rozdíly na vesnicích. Dílo upozorňuje na praktiky vesnických rodin, kdy se rodiče neohlížejí na štěstí svých dětí a za peníze je neváhají prodat, i když vědí, že jejich děti budou trpět. Tuto myšlenku zdůrazňuje fakt, že dílo staví na reálné vesnické rodině a jejich příběhu, který ovšem nebyl tak dramatický.

Charakteristika výstavby díla:

Žánr: Tragédie

Slohový útvar: Kombinace vypravování a popisu

Jazyková forma: Nespisovná čeština – hodně nářečí a nářečnických výrazů

Básnické prostředky:

Personifikace: Tam, kde zahrádky u Lízalova statku až po dveře sahají, stojí u zápraží lavička.

Gradace: Hubuju, peskuju, křičím, hromy svolávám, prosím celé deň a nic naplat.

Metafora: Každé má na sobě pírko. Chceš-li mně šlapat na krk, šlápnu já taky.

Paronomázie (užití slov odvozených od stejného základu): musela by je zlatem pozlatit, Žebroto žebrácká!

Elipsa: Ty mně vyhrožovat!

Perifráze: Doma je jí potřeba a ona tu sedí na besedě.

Epizeuxis: Dyž přinde, přinde. Nikam, nikam! Co děti, děti!

Epifora: Co děti, děti! Šak só to hodný děti!

Hyperbola: Do hrobu se připravit nedám.

Perifráze: Až přindeš do let, taky tak budeš mluvit – až budeš starší

Ironie: No, na takový štěstí mám dycky času dost.

Básnické přirovnání: Čas uběhne jako pěna – a voda po ní zůstane.

Etnografismy: kordula, krejzl (límec), huska (ozdobná stuha na klobouku), rekrut, fěrtoch

Dialektismy: kmocháček, roba, lunt, zvostat, proč teda répeš, ešče, plkať

Apoziopeze: pěkně ti prosím – - – bude-li po vašem…

Děj:

Sedlák Lízal má pěknou mladou dceru, kterou se rozhodne provdat za mnohem strašího mlynáře Vávru, vdovce. Důvod je jediný – peníze. Maryša je přitom zamilovaná do chudého Francka, který má být zrovna odveden na vojnu. Když se Francek přišel za Maryšou rozloučit, starý Lízal ho vyhnal.