6.ČTENÁŘSKÝ DENÍK-MÁJ-KAREL HYNEK MÁCHA

MÁJ – KAREL HYNEK MÁCHA

1. KAREL HYNEK MÁCHA

• Vystudoval práva a filozofii v Praze

• Láska k Šomkové syn Ludvík

• Ostatky převezeny z Litomyšle do Prahy na Vyšehrad

• Velmi rád chodil pěšky po českých hradech a zámcích

• Pravým romantickým hrdinou

• Zemřel 6. listopadu roku 1836, dva dny před jeho svatbou

• Další autoři - Karel Jaromír Erben, Josef Kajetán Tyl, Karel Sabina

• Další díla – Cikáni, Spisy

1. ROMANTISMUS

• Konec 18. století – Velká francouzská revoluce

• Rozvoj průmyslu, síly buržoazie

• Směr 1.pol. 19. století

• Romantique = jako v románu, fantastický, tajemný

• Znaky – cit převládá nad rozumem (opak klacisismu, osvícenství)

• Rozpory (sen X skutečnost, jedinec X společnost), návrat do historie, k přírodě, měšťanská láska, hlavní hrdina – často spojený s autorem, rozpor se společenskou dobou, výjimečný, poutník, loupežník

1. A- POEZIE , B-LYRICKO-EPICKÉ , C- POEMA

1. Vyjadřovacím prostředkem je verš, verš – sloka

2. Křížení lyriky s epikou, pronikání epických prvků do lyrika a naopak, děj s lyrickými prvky, typické lyrické formy se užívá pro vyjádření tabule- balada, romance, nebo děj e stává východiskem pro vyjádření autorova vztahu k přírodě – poema

3. Básnická povídka, rozsáhlá lyrickoepická báseň, děj v ní bývá záměrně pouze naznačen, ne však dořešen, vyjádření autorových citů a ůvah

1. TÉMATICKÁ CHARAKTERISTIKA

Děj:

• V prvním zpěvu nás básník okouzluje krásou májové přírody, která má láskou podbarvený podtext. I Jarmila čeká na svého milence Viléma. U břehu spatří člun a dívka padá příchozímu kolem krku, ale poznává, že se to není ten, na koho čeká. Místo milence přichází Vilémův přítel a přináší zprávu, že Vilém "strašný lesů pán" bude příštího dne popraven pro zavraždění svého otce. Vilémův druh, který přinesl Jarmile tuto smutnou zprávu, vsedl do člunu a zanechal dívku jejímu osudu. Jarmila v zoufalství skočila ze skály do jezera. S ironií vrací básník v závěru vstupní milostný motiv: "Zve k lásky hrám hrdliččin hlas: Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!"

Ve druhém zpěvu je Vilém ve vězení, uvědomuje si, že je to jeho poslední noc v životě, a očekává s hrůzou následující den. Je spoutaný na rukou i na nohou. Přemýšlí o věčnosti, smrti, o posmrtném životě a děsí se toho, "co se nic nazývá". Do tmavých myšlenek vklouzne na okamžik jasným paprskem vzpomínka na milenku a Vilém šeptá: "Ach, ona, ona. Anděl můj! Proč klesla dřív, než jsem ji znal?" Vzpomíná i na své mládí, kdy ho otec vyhnal z domova a on se stal strašný lesů pán, také na celou minulost a zase se vrací k tomu, "co se nic nazývá". Byl tak zamyšlen do svých myšlenek, že ani nezpozoroval příchod strážníka, kterého probudil vězňův neklid a řinčení řetězů. Strážník se zaposlouchá do Vilémovy samomluvy a s hrůzou odchází. Celý výjev na něj působil tak, že ho od té doby nikdo neviděl, aby se usmál.