Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Bohumil Hrabal

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (17,39 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Bohumil Hrabal * Brno – Židenice - + PrahaDětství prožil v Nymburku (jeho adoptivní otec zde byl správce pivovaru; členem rodiny se stal i strýc Pepin, který prý „jednou přijel na 14 dní na návštěvu a bylo z toho skoro 40 let‘‘, strýc Pepin = 1. Hrabalova múza)V Nymburku absolvoval gymnáziumV Praze studoval práva, sledoval pražský kulturní život (přitahoval ho surrealismus a filosofie Ladislava Klímy – expresionismus)Po uzavření vysokých škol vystřídal řadu zaměstnání – pracoval v pivovaru, byl skladníkem, úředníkem notářství, sloužil na železnici (od dělníka na trati až po výpravčího)Po válce dokončil studium práv; znovu vyzkoušel řadu zaměstnání – obchodní a pojišťovací agent, kulisák v tehdejším divadle S. K. Neumanna, dělník v kladenských hutích (těžký úraz), po uzdravení pracoval jako balič papíru ve sběrných surovinách (zde poznal pana Pritla – druhá H. múza)Od 1962 pouze lit činnostVětšinu života prožil v Praze a na své chatě v Kersku na NymburskuV jeho tvorbě se spojuje oficiální, samizdatový a exilový proud č. lit.; jeho text mají mnoho variant, často své náměty několikrát zpracovával – bral zřetel na tlak politických poměrů Typické rysy Hrabalových próz: Zobrazuje prostého člověka; jeho hrdinové = většinou lidé z okraje spol., lidé staří, nemocní, fyzicky postižení, ztroskotanci, smolaři; nejsou příkladní, ale jsou hluboce lidští; mají jednoduchou živ. filosofii – prostě chtějí žít, jsou posedlí životem→ „pábitelé‘‘ (pábit = dělat něco s vášnivým zaujetím, být posedlý zážitky); v životě Hrabalových hrdinů se stýká směšné s tragickým (→ satirická groteska); H. postavy cítí potřebu lidské soudržnosti; hl. nástroj jejich komunikace s ostatními lidmi – hovor, vypravování; často jsou to mluvkové, žvanilové, vychloubači, kteří přehánějí, vymýšlejí si (nejsou to lži v pravém slova smyslu, ale náhražky života, jediná možnost seberealizace); u většiny jeho hrdinů najdeme hluboko na dně duše smutek, bolest nebo neočekávanou citovou ryzost, hlubokou živ. moudrost = „perlička na dně‘‘ Většina jeho próz je bezsyžetová (nemá souvislý děj), ale jednotlivé epizody, vložené příběhy a historky jsou značně dějové (→ J. Hašek – Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války) Jeho povídky, novely a specifické lyrizované prózy tematicky čerpají z dětských zážitků v rodinném prostředí, z doby německé okupace a z života v bohémské Praze a polabském Kersku V jeho díle: prvky poetismu i realismu, surrealismu i naturalismu; pevná kompozice x metoda proudu vědomí a asociativního řetězení motivů, metoda koláže – automatický záznam (vliv dadaismu a surrealismu) , metoda filmového střihu Užití kontrastů: hrůza – naděje, krutost – něha, krása – ošklivost Poetizace všednosti: popisuje „vznešené‘‘ vedle „nízkého‘‘ (např. užije metaforu vedle hospodských výrazů) Osobitý jazyk – expresivnost: hovorový jazyk, obecná čeština, slang, vulgarismy, poetismy Erotika, černý humor, ironie, groteskno Dílo: Perličky na dně Povídkový soubor „perlička‘‘ – vnitřní krása postav, kterou odkrývá Pábitelé Povídkový soubor Panoptikum svérázných postav – pábitelů – ztřeštění snílci, touha po zážitcích, vymykají se zásadám spořádaného života Chybí děj; autor se zaměřuje především na charakteristiku postav, jejich spol. vlastnost – nehynoucí vášeň vyprávět a prožívat Příběhy často nevěrohodné, přibarvené, ale mají kouzlo Autor se na pábitele dívá s laskavým náhledem (např. hl. postava povídky Jarmilka, která čeká nemanželské dítě, nebo v povídce Pábitelé chápavý humor při popisu vypravěčovy návštěvy malíře-amatéra) Postavy charakterizovány pomocí různých útvarů jazyka (obecná čeština, slang, …) Taneční hodiny pro starší a pokročilé Nepřetržitý tok vyprávění Experimentální próza Jen jedna věta Obsluhoval jsem anglického krále Román Na tragikomickém osudu číšníka a hoteliéra lící politické vztahy 1. pol. 20. stol. (1. rep., okupace, osvobození, komunismus) + je nemanželské dítě), proto se snaží zbohatnout, stát se respektovaným hoteliérem; po řadě peripetií (obsluhování habešského císaře, sňatek s Němkou, kolaborace s Němci, zbohatnutí z válečné kořisti, věznění na konci války, stavba hotelu, internace po znárodnění po únoru 1948) nakonec nachází živ. klid a vyrovnanost v práci cestáře ve vylidněném pohraničí, bilancuje svůj život Koncipováno jako záznam ústního vyprávění v ich-formě (→ mísí spis. ČJ, hovorové prvky, slang, …) Příliš hlučná samota Próza Hl. postava Hanťa pracuje ve sběrně papíru a občas čte knihy, které má lisovat, a tak je „vzdělán proti své vůli‘‘; v době, kdy je mnoho titulů zakázáno, určeno k likvidaci, je H. přesunut k modernějšímu lisovacímu stroji; ze zoufalství ze zmechanizování své práce spáchá v jednom ze strojů sebevraždu Postřižiny, Harlekýnovi milióny, Městečko, kde se zastavil čas Vzpomínkové prózy na dětství v Nymburku Svatby v domě, Vita nuova, Proluky Vzpomínková trilogie Líčí autorův život očima jeho ženy Elišky (Pipsi)

Témata, do kterých materiál patří