Ernest Hemingway - Stařec a moře

odkazy ke křesťanské symbolice (utrpení starce, těžké lano jako kříž, stigmata ran na jeho dlaních;

sebeoslovování (např. svou ruku); vnitřní monolog (vyjádření starcovy samoty); básnické prostředky: anafora (např. Spolkni to ještě líp! Spolkni to pořádně!), epifora (např. Jen je, rybo, sněz! Prosím tě je sněz!), apostrofa (např. Jak se cítíš ruko?), personifikace (např. žralok to nechtěl uznat), epiteton (např. škodolibá nenávist), metafory, alegorie, ...;

především úvahy a popis

Kompozice: Text není formálně členěn, kompozice je chronologická, propracovaná, pozvolně směřuje k bodu obratu (vše je úplně jinak, než se zdálo být) pointa se objevuje
v závěru. Autor používá metodu ledovce – seznámení se základními informacemi, zbytek si musíme domyslet. Zachycuje nejzákladnější opravdový prožitek (chce, aby čtenář používal vlastní citové a myšlenkové asociace), má zájem o psychiku.

Hlavní myšlenka: úvaha o hrdinství člověka; oslava věčné lidské aktivity, nezdolnosti, souboj člověka s přírodou a úzké sepětí s ní; smyslem lidského života a štěstí není zisk, bohatství, ale hluboké uspokojení, čestný zápas, vypětí sil k uskutečnění cíle; obraz krásy, boje, lovu

Postavy:
stařec Santiago – odvážný starý zkušený kubánský rybář velice pevné vůle a skromné povahy, vytrvalý, houževnatý, neúnavný, fyzicky i duševně silný, hloubavý, hrdý, typ samotáře odloučeného od spol., musí tvrdě pracovat, aby se uživil, vysoké morální kvality, boj na život a na smrt, pevný charakter
chlapec Manolin – velmi obětavý, laskavý, pomocník při rybolovu, má rád starce, obdivuje ho

Obsah:

Santiago je starý kubánský rybář a často vyjíždí lovit na moře ryby spolu s mladým chlapcem Manolinem. Stařec má chlapce rád a chlapec Santiaga také. Často si spolu při lovu povídají o baseballu. Pak má ale stařec určitou dobu poměrně velkou smůlu a po celých 84 dní nic neuloví. Chlapcovi rodiče mu proto zakazují, aby se dále vydával se Santiagem na moře.

Stařec se rozhodne, že musí svou smůlu prolomit a vydává se opět na moře. Nějakou dobu pluje, a protože s sebou nemá chlapce, na kterého je zvyklý, povídá si s rybami, želvami a ptáky, co prolétají kolem. Santiago sám věděl, že vzhledem k tomu, jak je pohublý a tak dlouho nic neulovil, a tudíž jí velmi málo a zřídka, nemá moc šancí něco chytit, sám rybu přeprat a vytáhnout na palubu. Koneckonců jeho ruce už byly také velmi zjizvené od věčného nakládání ryb z moře na loď.

Pak mu ale cosi trhlo s návnadou. Stařec viděl, že to nebude žádná světoborná ryba, protože neměla moc síly, a tak nemohla být ani moc velká. Když ji vytáhl, viděl, že je to menší tuňák. Santiago přemýšlel, zda se má již vrátit domů, ale rozhodl se ještě chvíli vyčkat. A dobře udělal. Na prut se chytla další ryba. Jenže větší. Mnohem, mnohem větší.