Evropská středověká literatura

EVROPSKÁ STŘEDOVĚKÁ LITERATURA

• začíná po pádu západořímské říše r. 476

• toto období je v Evropě nazýváno feudalismem

• konec feudalismu je datováno 15 - 18 stol.

Feudalismus rozdělujeme na:

1. ranný (románský)

2. vrcholný (gotika)

3. pozdní (renesance)

   • vliv křesťanství (od 4. stol.) - státní ideologie, opora společnosti

   • centra: kláštery, chrámy, školy, univerzity

   • Žánry: bible, legendy, duchovní písně, kroniky, rytířský epos, milostná poezie, první satiry…

Příklady:

Legendy - Kristiánova legenda, O svatém Václavu

Kroniky - Kosmova, Dalimilova, Trojská

Rytířský epos - Alexandreis

K žánrům patří životopis, jehož autorem byl sám Karel IV.

• tuto literaturu dělíme na:

- literaturu náboženskou (psaná především latinsky)

- literaturu světskou (v národních jazycích)

Literatura náboženská

- v Evropě ovlivněna biblí

- BIBLE

- je nejpřekládanější a nejrozšířenější dílo, které má vedle náboženského

obsahu i velký význam kulturní, literární a jazyková. Biblické příběhy byly

základem středověké evropské literatury a trvalou inspirací pro všechny

druhy umění. bible má dvě částí:

1. Starý zákon

Psán hebrejsky (židovsky), částečně aramejsky. Vedle mytologických příběhů i liturgické, právnické a literární texty.

Starý zákon má tři části:

1. Pět knih Mojžíšových

   1. Genesis - stvoření světa, Adam a Eva vyhnáni z ráje, potopa

   2. Exodus - o Mojžíšovy, odchodu Židů z Egypta

2. Knihy Proroků - historie Izraele

3. Svaté spisy - apokalyptické vize a o příchodu mesiáše, milostné písně krále Šalamouna (erotická poezie)

1. Nový zákon (křesťanská část bible 1. st. -2. st. n. l.)

Celkem má 27 knih, psaných jednak řecky a latinsky. Obsahuje:

1. 4 evangelia (vyprávění Marka, Matouše, Lukáše a Jana o životě Ježíše)

2. epištoly (otevřené listy apoštolů věřícím)

3. Zjevení s. Jana (Apokalypsa) - o konci světa a o posledním soudu

- Legendy

Původně příběhy ze života svatých, čtené v kostelech, časem se přidávaly

zázraky a zdůrazňovala se náboženská horlivost a pevnost ve víře, která vedla k

pronásledování a mučení - světci měli být vzorem pro věřící. Zvláštní význam

měli legendy o světcích, kteří byli členy panujícího rodu (sv. Václav, sv. Ludmila)

- potvrzovali oprávněnost své vlády. Postupně se z náboženské. lit. stala lit.

epická (děj, příběh) z uměleckými kvalitami. Nejstarší české legendy z počátku

14 stol. byly psány staroslovenštinou (latinsky) a název začínal slovem život.

Např.. ŽIVOT KNÍŽETE VÁCLAVA

DRUHÁ LEGENDA O SV. VÁCLOVU

- z pražských blahobytných zlomků

KRISTIÁNOVA LEGENDA

- o umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily

Latinsky psané ze 14. stol.:

LEGENDA O SV. PROKOPU

ŽIVOT SV. KATEŘINY

Vznikaly celé soubory legend, pronikaly i do lidové slovesnosti. Pro literaturu

novodobou se staly symboly pro vyjádření tužeb, nadějí, víry a statečnosti -