Franz Kafka - Proměna

Řehořova sestra ho chodí krmit a uklízí mu v pokoji, ačkoli se ho sama štítí. Dělá to však tajně, ráno, když všichni ještě spali a po obědě, kdy odpočívali a ona mohla pro něco poslat služku, která hned druhý den po proměně dala výpověď.

Nikdo nemůže Řehořovi rozumět, ale také nikdo neví, že on rozumí každému jejich slovu a poslouchá je za dveřmi. Řehoř přemítá o svém životě, o své rodině a o práci, kterou vykonával jen pro to, aby rodině přilepšil, neboť matka i otec nepracovali. Navíc chtěl své sestře, která hrála na housle, zaplatit konzervatoř, což chtěl oznámit o Vánocích.

Zároveň Řehoř zjistí, že se díky svým lepkavým nohám může pohybovat i po stěnách. Všimne si toho i jeho sestra a když je otec pryč, chtějí Řehořovi z pokoje odstěhovat vyšší nábytek, který mu v těchto cestách brání. Jenže když se pustili do stěhování, matka nadnesla, jestli to není náznak toho, že se vzdávají naděje na Řehořovo uzdravení a nechávají ho bezohledně jemu samotnému. Navrhuje, aby uchovávali Řehořův pokoj v tom stavu, jak byl, aby Řehoř, až se uzdraví, nelezl vše beze změny a snadněji zapomněl, co bylo před tím. „Naslouchaje těmto matčiným slovům, poznal Řehoř, že nedostatek jakéhokoliv bezprostředního dorozumění s lidmi, spojený jednotvárným životem uprostřed rodiny, mu určitě za ty dva měsíce pomátl rozum, jinak si totiž nedovedl vysvětlit, že mohl vážně zatoužit, aby mu pokoj vyprázdnili.“ Řehoř ve snaze něco zachránit lezl po všech věcech, které mu stály v cestě, až se mu točila hlava a v tom přišel domů jeho otec. Řehoř se pokusil otci utéct, ale nakonec ho otec zasáhl několika jablky, přičemž mu způsobil těžká zranění.

Od té doby nechtěl nikdo k Řehořovi do pokoje vstoupit a nemohl mu tak uklidit ani mu dát najíst. Řehoř se stal pro celou rodinu překážkou, přesto Řehoř prohlédne jejich ubohost: „Co žádá svět od chudáků, to splnili, jak mohli, otec nosil úředníkům v bance snídani, matka se obětovala pro prádlo cizích lidí, sestra pobíhala za pultem, jak zákazníci poroučeli, ale na víc už rodině síly nestačily.“ Nakonec se Řehořův pokoj stává skladištěm nepotřebných věcí a nikdo na něj ani nemyslí jako na člověka.

Děj vrcholí, když nájemníci, kterým rodiče pronajali v bytě pokoj, večeří. Po večeři uslyší z kuchyně, jak Řehořova sestra hraje na housle a pozvou ji mezi sebe. Hudba přiláká i Řehoře, nájemníci ho spatří celého špinavého a zaprášeného (Řehoř už dávno přestal dbát o svůj vzhled). Okamžitě dají výpověď a odmítnou zaplatit za dny, kdy v bytě bydleli. To přinutí Řehořovu sestru k rozhodnutí, že Řehoř musí z domu ven. Přemluví rodiče a přesvědčen je i Řehoř: „Na rodinu vzpomínal s dojetím a láskou. O tom, že musí zmizet, byl přesvědčený, pokud možno ještě pevněji než sestra.“