Květy zla

Květy zla, Charles Baudelaire

Literárně historický kontext

Charles Baudelaire byl významný francouzský básník 19. století, jehož tvorba měla zásadní vliv na moderní poezii. Narodil se 9. dubna 1821 a zemřel 31. srpna 1867. "Květy zla" (Les Fleurs du mal) je jeho nejznámější dílo, poprvé vydané v roce 1857. Sbírka čelila cenzuře a některé básně byly soudně zakázány pro svůj „nemravný“ obsah. Baudelaire svými verši přinesl nové estetické a tematické prvky, které kontrastovaly s tehdejší morálkou a uměleckými konvencemi.

Analýza uměleckého textu

Literární druh a žánr

Poezie, lyrická sbírka.

Časoprostor

Paříž a jiné reálné i imaginární prostory, většinou neurčitý čas.

Kompoziční výstavba

Sbírka je rozdělena do šesti částí: Splín a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Revolta, Smrt. Každá část obsahuje několik básní, které se tematicky i formálně liší.

Vypravěč a postavy

Básně jsou často psány v první osobě, vypravěč je introspektivní a reflektuje své pocity a myšlenky.

• Básník: Centrální postava reflektující vlastní vnitřní svět.

• Různé alegorické a symbolické postavy: Např. Satan, Anděl, Kráska.

Jazykové prostředky

Baudelaire používá bohatý, někdy archaický jazyk plný metafor, symbolů a aluzí. Typické jsou kontrasty mezi krásou a odporem, životem a smrtí, vznešeným a zkaženým.

Motivy a téma

Hlavními motivy jsou krása a ošklivost, zlo, dekadence, hledání smyslu života, melancholie, vzpoura proti konvencím.

Děj

Sbírka jako celek nemá jednotný děj, ale jednotlivé básně zachycují různé stavy mysli a pocity básníka, jeho vztah k světu, k sobě samému a ke společnosti. Tematika často zahrnuje kritiku moderního života, pokrytectví, a zároveň hledání krásy i v těch nejtemnějších aspektech existence.