Lakomec - Moliére

Lakomec

(15.1.1622 Paříž)

Autor: Molièr nebo také Jean Baptiste Poquelin působil v období klasicismu ve Francii jako herec,
spisovatel a dramatik. Psal komedie, ve kterých humorně poukazoval na špatné lidské vlastnosti, ale
také frašky. Jeho hra Lakomec byla inspirována antickou Plautovou Komedií o hrnci. V roce 1643
se rozhodl opustit domov, zvolil si přezdívku Molièr, aby nezahanbil svého otce a nepošpinil čest
své bohatší městské rodiny – v této době nebylo herectví příliš považováno za solidní zaměstnání.
Původně byl hercem kočovné divadelní společnosti, později si založil svoji vlastní a cestoval s ní
třináct let po francouzském venkově. Brzy se svými hrami proslavil, především mezi chudinou.
Nakonec, díky přízni aristokratů účinkoval také na královském dvoře. Jeho hry byly velmi odvážné
zejména v kritice mravů a společenských poměrů své doby. Ve hrách zesměšňoval pokrytectví,
šlechtu a její morálku. Také kritizoval církev, která prosadila zákaz některých jeho her.

Moliere hrál hlavní roli v jeho hře Zdravý nemocný. Přestože se necítil dobře, nechtěl publikum
zklamat a přes vysokou horečku a kašel fungoval tak, jak by měl. Kašel překrýval smíchem a snažil
se o co nejlepší výkon. Jakmile hra skončila, Molièr spadl na zem, začal silně kašlat a na rtech se
mu objevily krvavé sraženiny. Jeho kolegové ho odvezli domů, pak ale přišel další záchvat a
následně zemřel.
Autorova další díla: Tartuffe nebo již zmiňovaný Zdravý nemocný

Téma knihy: autor poukazuje na lakomost a chamtivost lidí ve fromě Harpagona

Literární žánr: komedie

Literární druh: drama

Čas a prostor díla: děj se odehrává v Paříži roku 1670, v Harpagonově domu

Kompozice: chronologická, dodržena jednota místa, času a děje (zásada 3 jednot – Aristoteles); má
5 dějství

Vypravěč (způsob): er-forma, každá postava promlouvá za sebe v dialogu či monologu, ve hře se
vypravěč nevyskytuje

Jazyk: hovorová, nespisovná čeština, archaismy, vulgarismy, pejorativa (hanlivé označení, vyzvání)

Typy promluv: dialogy

Tropy a figury:

Epizeuxis = opakování stejného slova za sebou v jednom verši (pojďme pojďme...)

Apostrofa = jedinec se “obrací jinam” než k přítomnému publiku, ale k nepřítomné osobě či
něčemu neživému (Kde je, smrti, tvé vítězství?)

Personifikace = přenos vlastností nebo jednání neživých věcí na živých (stromy šeptají..)

Řečnické otázky = otázka, která nevyžaduje odpověď a ani není očekávána

Charakteristika hlavních postav:

1. Harpagon je lakomý vdovec, lichvář a lakomec, co pro peníze obětuje všechno.

2. Kleant – syn Harpagona, zamilovaný do Mariany a nehodlá s jí vzdát.

3. Elisa - dcera Harpagona, zamilovaná do Valéra, bojuje za to, aby si vzala svého milého.

4. Mariana – Kleantova milá, plachá.

5. Valér - Elišky milý, správce Harpagona, dolézavý.