Nabokov+Lolita Ruska_literatura_20._stoleti_-_
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Názory na knihu
Dílo Lolita Vladimira Nabokova je pohledem na (nejen) americkou kulturu doby, ve které žil. Je to mistrovský počin. Mě osobně zaujal psychologický vývoj každé postavy, děje jako takového a vypravěčův postoj vůči příběhu. Jeho pohled na věc. Je určitým druhem zvrhlosti, paradoxně až příliš lidská. Příběh by se v určitých bodech dal považovat za naivně jednoduchý, nepropracovaný, ale opak je pravdou. Právě ta jednoduchá dějová linie se stala dokonalým základem pro jádro knihy. Je opředená vývojem jednotlivých postav, jejich okolím, postupem doby... Dílo není zaměřené na akční a napínavé dějové sekvence, jež jsou tolik oblíbené, není to román dobrodružný, ale silně psychologický, jenž nutí člověka k zamyšlení nad jeho vlastním pohledem na psychicky labilní jedince ve společnosti, jejich začlenění a život vůbec.
Pomineme-li zvrhlost a společenské odsouzení této lásky a pomineme-li věk obou aktérů, uvidíme láskou zcela ovládaného Humberta a Lolitu, která využívá své moci nad ním, ale neuvědomuje si velikost této síly. Humbert je sice tím "zvrhlíkem", ale Lolita je ta, která s ním pohrává, i když si to zas tak docela neuvědomuje. Kdo koho tedy znásilňuje? Lo je znásilňována po stránce fyzické, Humbert vydírán psychicky.
Humbert Humbert je pouze mužem, který chtěl po dítěti cit, který ještě nedokáže pochopit a tím pádem ani opětovat. Jeho láska tedy na Lolitu působila spíše jako psychické a fyzické znásilňovaní. Malou Dolly zase nemůžeme označit za oběť. Byla to totiž ona sama, která Humberta svedla. Co víc, ona nebyla při jejich první společné noci ani panna. Pro ní sex však představoval pouze jakousi hru, ale neuvědomila si, že dospělí mají již zcela jiné chápání. Navíc její dětská sobeckost úplně rozvrací její soužití s Humbertem. Někteří říkají, že tento román pojednává o střetu "mladé" Ameriky se "staromódní" Evropou. Humbertova osudová vášeň ho nakonec přivede k záhubě.
Milostnou touhu po malých "nymfičkách" Nabokov popisuje do takových podrobností, že je velmi snadné se nechat strhnout do citového i milostného traumatu, jež hlavní hrdina Humbert Humbert, prožíval.
Román je psán složitějšími literárními obraty, proto není na čtení úplně jednoduchý, nechybí mu humor a sebeironie. V této knize se nedočkáte dramatického vývoje ani strhujícího děje. Je spíše vyprávěním, hodnocením a zamyšlením nad určeným tématem.
Kniha nutí člověka dívat se na daný problém očima "viníka", tedy velmi subjektivně, neposuzuje tedy jednání a chování v obecných a morálně přijatých měřítkách, nýbrž v hodnotách posedlého a mírně psychicky narušeného muže ve středních letech.
Několikrát prosí Humbert čtenáře, aby pochopili, že není hrdý na jeho spojení s Lolitou, ale je plný výčitek svědomí. Na jedné straně poslouchá zvuky dětí hrajících si venku, ale na druhé straně si uvědomuje a vyčítá, že okradl Lolitu o její dětství.
Někteří spisovatelé Humberta omlouvají, většina ho však nazývá monstrem. Sám Nabokov popsal Humberta jako marného a krutého chudáka a nenávistného člověka.
Martin Amis říká, že Lolita je komplikovaná metafora pro totalitu, která zničila Nabokovo dětství. Nabokov ve všech beletriích píše s nesmírnou penetrací iluzí a nátlaku, píše o krutosti a lži. „I Lolita je zejména studie o tyranii“
Lionel Trilling v roce 1958 varoval z morálního problému při čtení Lolity, protože podle něj čtením tohoto románu schvalujeme děj a ve své fantazii si jej představujeme, naše fantazie ho přijímá, i když víme, že je námět hnusný.
Dnes je Nabokovo dílo považováno za jedno z nejjemnějších románů 20.století.
U Lolity předurčuje rozdvojení osobnosti a vědomí i jakýsi zrcadlový svět už jméno protagonisty, vypravěče příběhu pod jménem Humbert Humbert. V jeho mysli titulní americká puberťačka přerůstá v až transcendentní symbol umění. Humbertova láska se mění ve chtíč, chtíč se poté mění ve vinu. Obdobnými proměnami prochází i charakter textu – z autobiografie se stává studie jednoho případu a životopis, z deníku zase detektivní příběh o idealizované lásce. Tato nestálost a neuchopitelnost formy podtrhává nestálost pravdy a významu, což lze považovat za klíčové téma Lolity. V Lolitě se odrážejí i vnější rysy Ameriky – od slangu až po dálniční motely. Lolita, to jsou memoáry paranoika, jemuž vše dává smysl, avšak je to smysl směšný, hrůzný, zvrácený. Je to dílo jež bravurně staví na hlavu klasický realismus s jeho narativními postupy.