Paní Bovaryová

Literární historie a kritika:
Paní Bovaryová začala vycházet v časopise Revue de Paris na podzim 1856. Vycházela v době vlády Napoleona III., která s sebou nesla cenzuru a přísné dohlížení nad soudobou uměleckou tvorbou. Z toho důvodu byla původní verze Paní Bovaryové několikrát změněna, aby bylo možné jí vydat. I přes tyto změny skončil Gustave Flaubert a redaktoři časopisu na začátku roku 1857 před soudem. Flaubert se naštěstí od soudu dostal bez úhony a krátce po něm vydal svůj román v knižním vydání. Zajímavostí je, že stejně stíhaný byl například i Charles Baudelaire za svou sbírku básní Květy zla. Za své názory a postoje, které Flaubert popsal v příběhu Paní Bovaryové, byla kniha katolickou církví přidána na Index zakázaných knih. Již během vydávání románu časopisecky čtenáři (především ti mimo Paříž) reagovali pohoršeně na vydávání takového románu. Podle jejich slov se jednalo o skandál, nemravnost a urážku Francie v očích ciziny. Avšak reakce po vydání knižní verze románu (která byla drasticky zkrácena a pozměněna) byli reakce přívětivější a román se stal úspěchem. Flauberta k napsání románu inspiroval stručný novinový článek o ženě venkovského lékaře z Rouen, která spáchala sebevraždu, jíž předcházelo manželské drama. K napsání románu autora také inspirovalo i prostředí jeho dětství, které se shoduje s tím v románu. Úspěch Paní Bovaryové způsobil, že Flaubert zastínil většinu významných francouzských autorů realistické školy, k níž se Flaubert nehlásil. Ema Bovaryová se stala literárním typem, který inspiroval další literární postavy (například Anna Karenina). Roku 1892 vydal filosof Jules de Gaultier knihu o „bovarysmu“, což označuje útěk od skutečnosti k iluzím.
Paní Bovaryová je dodnes nejznámější knihou Gustava Flauberta, která je i po více než 150 letech aktuální i dnes. Na její motivy vzniklo několik filmových adaptací.