Proměny - Ovid

Proměny

Autor: Ovidius Naso Publius – Představitel starověké literatury, konkrétně zlatého období římského. Byl z bohatých poměrů, ale z neznámých důvodů byl císařem Augustem poslán do vyhnanství, které nesl velmi těžce. Jeho tvorbu lze rozdělit do 3 období (erotické – umění milovat, mytologické – proměny, exilové – žalozpěvy)

Další díla autora: Umění milovat, Léky proti lásce, Listy heroin, Žalozpěvy, Listy z Pontu

Literární druh + žánr: veršovaná epická skladba

Časoprostor: Od počátku světa po Augustovu vládu.

Kompozice a jazykové prostředky: Jedná se sdruženou sbírku 15 celků. Nevyskytuje se zde žádný hlavní hrdina, který by příběhy spojoval. Jak název napovídá sledujeme proměnu světa dalo by se říci, že se jedná o příběh o vývoji lidstva, jelikož dílo začíná počátečním chaosem a končí Augustinovým impériem.

V díle jsou časté básnické ozdoby. Vyskytují se zde hojně metafory, metanomie, inverze, symbolika, kontrast, archaické výrazy. Byly rovněž použity daktylské hexametry.

Téma a motiv: Proměna světa a lidstva

Příběhy:

Daidalos a Íkaros
Daidalos, který se ocitl ve vyhnanství na Krétě, toužil po rodné zemi. Vyrobil proto křídla z ptačích per, které spojil voskem. Varoval svého syna Íkara před nebezpečím vody a slunce, ale chlapec se nechal zlákat oslnivou září, kvůli které nalezl smrt v moři. Nešťastný Daidalos syna pohřbil na ostrově, který po něm na počest jeho památky pojmenoval.

Pyramos a Thisbé

Milenci Pyramos a Thisbé žili v Babylóně. Na jedné noční schůzce dívku vylekala lvice, dala se tedy na útěk, při němž jí sklouzl závoj. Pyramos ho nalezl celý od krve a v domnění, že je jeho láska mrtvá, spáchal sebevraždu. Když ho Thisbé spatřila, provedla totéž. (inspirace pro Shakespeara)

Tantalos

Tantalos byl mocný král, ale kvůli své pýše a zločinům na sebe přivolal strašný trest. Chtěl vyzkoušet vševědoucnost bohů, a tak jim k hostině naservíroval vlastního syna Pelopa, kterého zabil a uvařil. Bohové však jeho čin odhalili, Pelopa oživili a Tantala krutě potrestali.

Postavy: V díle se vyskytuje mnoho postav. Nejčastěji římští, čí řečtí bohové, mýtická stvoření. Charakteristika postav je velmi jednoduchá většinou má postava 1 nebo 2 výrazné vlastnosti. V mnoha příbězích zde hrdinové řeší volbu mezi racionalitou nebo emocemi.

Vliv díla: inspirace pro mnoho dalších umělců, ku příkladu W. Shakespear.

Další autoři: Publius Vergilius Maro, Quintus Horatius Flaccus, Marcus Annaeus Seneca, Titus Livius, Albius Tibullus, Propertius