Spalovač mrtvol - Dominik

Spalovač mrtvol

Ladislav Fuks

(druhá linie válečné prózy)

Ladislav Fuks (20. stol.)

• český prozaik, narozen v Praze

• vždy se snažil vzdorovat svému panovačnému otci

• životní krize během dospívání – zjistil, že je homosexuál (takovou skutečnost byl přinucen si nechat pro sebe, jelikož v té době končili homosexuálové v koncentračních táborech)

• většinu svého života v osamění, nejblíže mu byli pouze mladíci živící se prostitucí

• oženil se s bohatou Italkou, krátce po svatbě však utekl a byl hospitalizován na psychiatrii (odraz v jeho tvorbě)

• většina děl přímo inspirována autorovými skutečnostmi; hlavní postava je často slabá osoba žijící ve vlastním duševním světě

• častý motiv děl – strach, nenávist, nebezpečí, úzkost

• příběhy podává s ironickým odstupem, mísí tragické s groteskním, lákají ho absurdní scény a dialogy

• hlavním Fuksovým tématem v prózách bylo odcizení a strach židovských občanů během okupace a vliv takového strachu na jejich běžný život a psychiku

Další díla:
Pan Theodor Mundstock – román, ve kterém se hlavní postava připravuje nepřirozeně tvrdě na pobyt v koncentračním táboře, končí smrtí Mundstocka dříve, než se vůbec do tábora dostane
Mí černovlasí bratři – soubor povídek o chlapci, kterému všechny kamarády odvedou kvůli nacistickému režimu
Příběh kriminálního rady – úspěšný kriminalista pátrá po sériovém vrahovi dětí

Spalovač mrtvol

Téma – změna člověka pod vlivem nátlaku z mírumilovného člověka, který miluje rodinu, na vraha, který ji celou zabije (pro jejich dobro)
Motivy – ideologie moci, postupný rozvrat osobnosti, hrůzy války, varování, lidská psychika
Časoprostor – Praha, Casino, krematorium, období okupace Čech nacistickým Německem, 1937-38
Přerod v tvorbě Fukse – dílem Spalovač mrtvol přechází z pozornosti obětí a do popředí se dostávají nositelé zla; takto pokračuje v Příběhu kriminální rady, či Myši Natálie Mooshabrové; zlo není abstraktní veličinou, ale vtěluje se psychopatologických jedinců posedlých nadosobními ideami.
Kompozice – 15 kapitol, chronologický děj, kapitoly i scény propojeny stále se vracejícími motivy (dívka v černých šatech, tlustý pán), propojení reálného světa se světem myšlenek (včetně halucinací a iluzí); postupné zrychlování děje, ke konci děje vyvrcholení
Literární druh – epika
Žánr – psychologická novela
Výrazová forma – próza

Typické prvky psychologické novely:

• hlavním tématem niterní prožitek (a stav) ústředních postav; lidské svědomí; často velmi složité, dalekosáhlé myšlenkové pochody, čtenář se postupně dozvídá příčiny psychického stavu postav

• zakladatelem psychologického románu je Dostojevskij (Zločin a trest)

• novela je žánr kratšího rozsahu, podobný románu, avšak mnohem kratší; soustředí se jeden, poutavý a nápaditý příběh, zbytečně nepřikrášluje