Středověká literatura

3. Středověká literatura

Středověk: 4.- 15. st. n. l.. Je to období christianizace a vzniku prvních státních útvarů - Francká Říše, Sámova říše, Velkomoravská říše atd. Ústředním tématem je víra v neměnný řád světa a Boha. Smysl všeho na světě je určován vztahem k vyššímu božskému řádu. Pozemský svět je odrazem světa transcendentálního - nadsmyslového.

V popředí myslitelství jsou metafyzické hodnoty, které se odráží v literatuře. Středověcí autoři se libovali v zobrazování protikladů a přitažlivém ději. Formě díla však dávali přednost před obsahem. Umělecké zobrazování osob, předmětů, které zdůrazňuje obecně platné a přehledné, se nazývá typizace. V církevní literatuře byl obecně platným vzorem mučedník, ve světské literatuře pak rytíř. Dalším typickým prvkem je aktualizace - předkládá nový pohled na skutečnost, příběh.

Literaturu středověku můžeme rozdělit podle prostředí, kde vznikala na:

1. Literatura v církevním prostředí

Jazykem církevního prostředí byla latina. Vznikají zejména tyto žánry:

Legenda - věnovaná životu a utrpení světců, historické reálie se mísí s líčením zázraků a smyšlených faktů. Typickým prvkem je zobrazování protikladů (světec x hříšník)

Modlitba

Žalm - je oslavou Boha, vírou v jeho dokonalost, děkování za jeho činy a ochranu.

Plankt = pláč; vyjadřuje smutek nad smrtí Krista

Hymnus = chvalozpěv; báseň, píseň oslavující boha, hrdinu

Litanie - prosebné písně (skládá se z oslovení a vlastní prosby)

Náboženské drama - duchovní námět, charakter; vychází z bible, Kristova života (Vánoce, Velikonoce); předváděno v klášterech, kostelech; účinkující: jeptišky, mniši; zpěvy, mimika

Ústřední knihou středověku je Bible zejména Nový zákon. Je to svědectví o působení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Součástí je i líčení skutků apoštolů Petra a Pavla.

Nový zákon se dělí na tyto části:

• 4 evangelia - Matoušovo evangelium - autorem Matouš

- kladl důraz na Ježíšova kázání, z nichž největší význam má Horské kázání, kde Ježíš shrnul své učení (milovat nepřátele, neodplácet zlo zlem, milovat bližní…)

- Markovo evangelium – autorem Marek

- hlásal Ježíšovy činy, zázraky, řeči.

- Lukášovo evangelium – autorem vzdělaný člověk - Lukáš.

- po literární stránce je nejhodnotnější. Obsahuje mnoho podobenství = parabola - příběh, který má čtenáře přivést k určité obecné myšlence, morálnímu úsudku.

- Janovo evangelium

Matoušovo, Lukášovo a Markovo evangelium vykazují jisté shody, označujeme je jako synoptická. Název evangelium pochází z řec. aggelion (angelion) = radostná zvěst. Evangelia nejsou životopisy Krista, jsou to svědectví o jeho působení. Čerpají z určitých pramenů, které vznikly po Kristově ukřižování a nanebevstoupení.