Světová literatura 2. poloviny 20. století, Existencialismus

SVĚTOVÁ LITERATURA 2. POL. 20. STOL.

• 1945 – konec 2. světové války

• rozdělený (bipolární) svět – Západ a Východ (železná opona)

• studená válka

Západ (Z) Východ (V) – demokracie
– svoboda spisovatele – může si psát, co chce (pokud to není proti zákonu)
– v jistém období prokomunistické směry – totalita (komunismus)
– SSSR
– nesvoboda
– kultura (včetně literatury) kontrolována – nové směry, skupiny
– pesimismus – obavy, absurdita (z opětovné války)
– existencialismus, absurdní drama, neorealismus, nový román, magický realismus, postmodernismus – socialistický realismus (oficiální) × samizdat
– optimismus (tak trochu povinný)
– také téma války

ZÁPAD

Směry: EXISTENCIALISMUS

• Vzniká po 1. SV, inspirován myšlenkami představitelů existenciální filozofie (ta vznikla v Německu v linii fenomenologie).

• Nejvíce se rozšířil po 2. SV ve Francii.

• Znaky:

• Vnímání světa subjektivně, očima jedince izolovaného od společnosti.

• Člověk žijící ve světě, kterému nerozumí, není s ním v souladu → jeví se mu jako absurdní.

• Konfrontace s nevyhnutelností smrti → pocity úzkosti.

• Smrt se pro absurdního hrdinu stává absolutní hodnotou, která mění smysl jeho jednání.

• Na rozdíl od věcí je však člověku dána svoboda naplnit svůj život činy, kterými může ospravedlnit svoji jinak absurdní existenci.

• Představitelé: Albert Camus, Jean-Paul Sartre, Simone de Beauvoir, Graham Greene, Nikos Kazantzakis...

Závažné přemýšlení o životě a o smrti.

Jean-Paul Sartre (1905–1980)

„Peklo – to jsou ti druzí“

• Francouzský filozof, prozaik, dramatik, esejista a lit. kritik, profesor.

• Existencialismus

• Levicově orientovaný, trochu „nevhodné“ politické názory.

Dílo:

Próza

• Bytí a nicota

• Individuální, subjektivní zkušenost s bytím.

• „Proč žiji? Čím jsem? Čím je svět, který mě obklopuje?“

• Filozofická esej / úvahy.

• Nevolnost (občas překlad – Hnus)

• V hlavní hrdina si pomalu uvědomuje absurditu své existence.

• Román.

• Zeď

• Sbírka povídek (např. Intimita, Zeď, Místnost...).

• Popisuje jedince a psychické pochody v mezních situacích.

• Např. před popravčí zdí, mezi čtyřmi zdmi se stejnými lidmi...

Drama

• Mouchy

• Vychází z řeckého dramatu, již zpracovaného Euripidem.

• Podává obraz člověka, který se rozhodne vzdorovat tyranii a bohům a nést následky své volby.

+ Slova

• Osobní autobiografická zpověď, zamýšlí se nad významem literatury a umění.

Albert Camus (1913–1960)

(Alžírsko, Francie)

• Francouzský spisovatel, esejista, filozof, novinář, dramatik.

• Existencialismus, absurdno.

• Velmi pilný student, ale z chudé rodiny (po tátovi, matka neměla peníze, aby mohl studovat filozofii).

• Za 2. SV v odboji, odbojový časopis Combat.

• 1957 – Nobelova cena za literaturu.

Dílo:

Romány

• Mor

• Fiktivní kronika popisující morovou epidemii v alžírském městě Oran.

• Mor = symbol lidského zla, lidského osudu, boj s životem vyhrát nelze, lidská snaha vždy končí smrtí.

• Pád

• Rozpor mezi chováním hrdiny a jeho prožíváním.

• Monolog pařížského advokáta, který vypráví svůj příběh jednomu náhodnému člověku (podniku).

• Šťastná smrt

• Prvotina – nejprve ho vůbec nechtěl vydat, v textu je také postava Meursault.

• Mladý a nevyrovnaný intelektuál zápasí se svými komplexy, ale má před sebou zástupy žen → ke štěstí mu chybí jen peníze → přepadne invalidního přítele s tichým souhlasem, že tím vyřeší problém své neřádné existence, a za jeho majetek zaplatí drahý, šťastný život.

• První člověk

• Autobiografický román chlapce vyrůstajícího v chudé rodině v Alžírsku.

• Hledá svou identitu, kořeny.

• Cizinec (1942)