DIVÁ BÁRA

BOŽENA NĚMCOVÁ (1820-1862) ČECHY

Narodila se ve Vídni jako Barbora Novotná, později Punklová a zemřela v Praze. Byla to česká spisovatelka a je považována za zakladatelku novodobé české prózy.

Se svou rodinou se přestěhovala do Ratibořic, kde vyrůstala i se svou babičkou. V sedmnácti letech jí rodiče našli ženicha Josefa Němce. Měla s ním tři syny a jednu dceru. Rodina se několikrát přestěhovala, většinou za Josefovou prací. Manželství nebylo šťastné, jelikož se neustále hádali a Josef Boženu i bil. Božena hledala milostnou útěchu u jiných spisovatelů. Zemřela v chudobě a bídě.

Další díla: Babička, Karla, Dobrý člověk, Pan učitel, Barunka

Spisovatelé téže doby: K. J. Erben, J. K. Tyl, Václav Bolemír Nebeský, V. Nezval, J Seifert

DIVÁ BÁRA

Ukázka: Kdyby byla panu faráři nebyla okolo krku padla a strejčkem ho nazvala, nebyli by věřili, že to Elška. Bára z ní oka nezpustila, když se ale Elška strejčkovi z náručí vyvinula, k ní přistoupila, za obě ruce ji uchytla, a vzhůru do očí jí hledíc, svým lahodným hlasem pravila: „Báro- Bára- stýskalo se mi po tobě! Jak jsi se měla- je Lišaj ještě živ? ‘‘

[II kapitola ]

Téma a motiv: život na venkově, kritika tehndejší morálky, odsuzování, nenávist, pravé přátelství, láska k nejbližším

Časoprostor: 19. století, vesnice Vestec

Kompozice: chronologický děj

Lit. druh a žánr: próza- epická povídka

Postavy: Bára- milá, nehezká dívka, lidé ji neměli rádi, všem pomáhala, poctivá, nebojácná, svalnatá

Elška- nejlepší kamarádka Báry, trochu naivní, vnímavá, krásná, bohatá, měla Báru ráda, takovou jaká byla

Jozífek- dobrosrdečný, stydlivý, syn kostelníka, vtíravý, bojácný, tajně miloval Báru

Panna Pepinka- sestra pana faráře, hospodyňka, malá, starší, baculatá, laskavá

Vypravěč: er-forma

Typy promluv: objevuje se přímá řeč

Jazykové prostředky: spisovný jazyk, archaismy (všickni, běžíc), přirovnávání, personifikace, zdrobněliny

Vydalo státní pedagogické nakladatelství ve sbírce Povídky. Kniha má 269 stran.

Děj: Bára žije sama se svým otcem, pastýřem Jakubem, v malé vesničce Vestec. Matka jí zemřela, když byla malá. Po narození byla kmotrami označena za divou, podstrčenou od polednice. Byla nejsilnějším děvčetem z vesnice.

Kromě Jozífka, Elšky, faráře a jeho sestry Panny Pepinky, se jí lidé báli a štítili. Odsuzovali ji za její velké oči a vzhled. Chodívala si hrát na faru s kamarádkou Elškou. Když děvčatům bylo dvanáct let, odjela Elška k bohaté bezdětné tetě do Prahy, kde poznala svou tajnou lásku doktora Hynka, který léčil její tetu. Po třech letech se Elška vrací a Pepinka pro ni má bohatého, ošklivého a lakomého ženicha. V té době se ve vesnici šíří báchorka o strašidle. Bára chce Elšce pomoci, a proto se převlékne za strašidlo a ženicha vystraší při cestě domů. Vesničané poznají, že strašidlem je Bára a potrestají ji tím, že ji na noc zavřou do kostnice. Bára se trestu nebojí, ale i tak za ní na noc přijde její otec a pes Lišaj. Ukáže se také Báry vysněný myslivec, kterého potkávala na pastvě. Vyzná jí lásku a požádá ji o ruku. Vesničané nevěří svým očím, když se dozví, co se stalo. Také přijde dopis od Elščiny tety, kde j í odkazuje všechen majetek, pod podmínkou sňatku s doktorem. Vše nakonec dobře dopadne a Elška i Bára chystají svatbu.