4. Oscar Wilde - Obraz Doriana Graye
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
obsah:
Příběh začíná setkáním malíře Basila Hallwarda s charismatickým mladým mužem
Dorianem Grayem, který je pro něj inspirací k vytvoření portrétu. Dorian je okouzlen
nejen svou vlastní krásou, ale i myšlenkami lorda Henryho Wottona, který mu
představí filozofii hédonismu. Henry tvrdí, že nejdůležitější věcí v životě je honba za
potěšením a že mládí a krása jsou nejcennějšími atributy, které je třeba zachovat co
nejdéle. Dorian si přeje, aby zůstal navždy mladý, zatímco jeho portrét by měl
stárnout místo něj. Toto přání se mu splní, a zatímco Dorian si užívá života, zůstává
navždy mladý a krásný, jeho portrét začíná odrážet všechny jeho hříchy a morální
úpadek. Portrét se stává stále ošklivějším a děsivějším, zatímco Dorian se stává čím
dál tím více zkaženým a bezohledným. Dorian se zamiluje do mladé herečky Sibyl
Vane, jejíž talent na jevišti ho ohromí. Nicméně, když Sibyl přestane hrát dobře,
protože je příliš zamilovaná do Doriana, ten ji bez milosti odmítne. Zlomená Sibyl se
následně rozhodne spáchat sebevraždu. Dorian je zpočátku šokován, ale pod vlivem
lorda Henryho brzy tuto tragédii zapomene a vrací se ke svému hédonistickému
způsobu života. Dorianova morální zkaženost pokračuje, když se zapojuje do
temných aktivit a ničí životy kolem sebe. Když malíř Basil Hallward konfrontuje
Doriana s jeho zkažeností a žádá ho, aby změnil svůj způsob života, Dorian ho v
záchvatu vzteku zavraždí. S pomocí svého bývalého přítele Alana Campbella se zbaví
těla, což ještě více posílí jeho pocit viny a zkaženosti. Jak čas plyne, Dorian si
uvědomuje, že jeho život ztrácí smysl a že ho jeho věčné mládí a krása nedělají
šťastným. Poté, co je konfrontován se svým portrétem, který je nyní děsivě
znetvořený a odráží všechny jeho hříchy, se rozhodne portrét zničit v naději, že se tím
zbaví svého prokletí. Jakmile však vrazí nůž do plátna, jeho sluhové najdou starého,
znetvořeného muže mrtvého vedle nádherného portrétu mladého Doriana Graye.
Kompoziční plán
chronologická kompozice
er-forma – vypravěčem je sám autor
rozděleno na 22 kapitol a předmluvu s citáty Oscara Wilde
Jazykový plán
spisovný, bohatý jazyk
časté dialogy
popisný, vyprávěcí a úvahový vyprávěcí způsob
místy se vyskytují francouzská či latinská slova / věty
4. Oscar Wilde – Obraz Doriana Graye
3
>> UKÁZKA (Kontext: II. kapitola – Basil seznamuje Doriana s Henrym)
"To je lord Henry Wotton, Doriane, můj starý přítel z Oxfordu. Zrovna jsem mu říkal, jaký jste
výtečný model, a vy jste to teď všechno pokazil."
"Ale nepokazil jste mou radost z našeho setkání, pane Grayi," řekl lord
Henry; vykročil k němu a podal mu ruku. "Má teta mi o vás často povídá.
Jste jeden z jejích oblíbenců a bojím se, že taky jedna z jejích obětí."
"Teď právě jsem u lady Agáty zapsán v černé knize," odvětil Dorian s komicky zkroušeným
výrazem. "Slíbil jsem jí minulé úterý, že s ní půjdu do nějakého klubu ve Whitechapelu, a
skutečně jsem na to dočista zapomněl. Měli jsme tam spolu zahrát duetko, dokonce snad tři
duetka. Nevím, co mi řekne. Moc se bojím, tak k ní ani nejdu."
"Ale já vás s tetou usmířím. Je vám velice oddána. A že jste tam nebyl, to myslím nikterak nevadí.
Posluchači si pravděpodobně stejně mysleli, že se hraje duetko. Když si teta Agáta sedne k
pianu, nadělá rámusu za dva."
"Jste k ní strašně krutý. A mně taky zrovna nelichotíte," odvětil Dorian se smíchem.
Lord Henry se na něho díval. Ano, vskutku je úžasně sličný s těmi jemně vykrojenými nachovými
rty, s těma přímýma modrýma očima, s těmi zvlněnými zlatými vlasy. Má v obličeji cosi, co k
němu okamžitě probouzí důvěru. Má v něm všechnu upřímnost mládí, stejně jako všechnu jeho
vášnivou cudnost. člověk cítí, že ten hoch zůstal světem nepošpiněn. Není divu, že ho Basil
Hallward zbožňuje.
"Vy jste příliš půvabný, abyste se věnoval filantropii, pane Grayi, přespříliš půvabný." A lord Henry
se natáhl na divan a otevřel své cigaretové pouzdro.
Malíř zatím pilně míchal barvy a připravoval si štětce. Vypadal ustaraně, a když zaslechl poslední
poznámku lorda Henryho, pohlédl na něho, okamžik uvažoval a pak řekl: "Harry, chci ten obraz
dneska dokončit. Považoval bys to za hrozně nezdvořilé, kdybych té poprosil, abys odešel?"
Lord Henry se usmál a podíval se na Doriana Graye. "Mám jít, pane Grayi?" zeptal se.
"Ne, prosím vás, nechoďte, lorde Henry. Vidím, že Basil má zase jednou mrzutou náladu. A když
mrzoutí, tak ho nesnáším. A pak, chci, abyste mi řekl, proč bych se neměl věnovat filantropii.
"Nevím, jestli vám to mám říct, pane Grayi. Je to tak nudný námět, že by se o něm mělo mluvit
vážně. Ale rozhodně neodejdu, když vy jste mě požádal, abych tu zůstal. Tobě to přece
doopravdy nevadí, Basile, viď že ne? Často mi říkáš, že jsi rád, když se tvé modely mají s kým
bavit."
Hallward se kousl do rtu. "Když si to Dorian přeje, pák tu ovšem musíš zůstat. Dorianovy rozmary
jsou pro každého zákonem, jen pro něho samého ne."
Lord Henry zvedl svůj klobouk a rukavice. "Zdržuješ mě velmi naléhavě, Basile, ale já bohužel jít
musím. Slíbil jsem, že se sejdu s jistým člověkem v 'Orleansu'. Sbohem, pane Grayi. Navštivte
mě někdy v Curzon Street. V pět hodin jsem skoro vždycky připraven přijímat návštěvy. Napište
mi, kdy přijdete. Bylo by mi líto, kdybyste mě nezastihl."
"Basile!" zvolal Dorian Gray. "Jestli lord Henry Wotton odejde, odejdu taky. Vy jakživ neotevřete
ústa, když malujete, a to je příšerná nuda, stát na stupínku a snažit se vypadat příjemně.
Poproste ho, ať tu zůstane. Důrazně vás o to žádám."
"Tak zůstaň, Harry, kvůli Dorianovi a taky kvůli mně," řekl Hallward, zíraje upřeně na obraz. "Je to
pravda. Já nikdy nemluvím, když pracuji, ani nikdy neposlouchám, a to musí být pro mé
nešťastné modely strašně únavné. Prosím tě, zůstaň tady."