5. Jaroslav Vrchlický - Noc na Karlštejně

expozice: královna Alžběta přijíždí na Karlštejn, Arnošt ji převleče za páže

kolize: dostane se sem i Alena, také v převlečení za panoše, aby viděla svého milovaného

Peška

krize: vévoda Štěpán a král Petr mají podezření, že na hradě je jedna žena, a chtějí ji najít

peripetie: král pozná Alžbětu, chce s ní odjet na Karlík, nastane ale zmatek

katastrofa: Alžběta musí předstírat, že se ztratila a dorazit znovu, Alena si může vzít Peška

Jazykový plán

 spisovný jazyk, prostý, s dobovými výrazy
 živé dialogy – střídání ich-forem
 archaismy (almužna) a historismy (čabraka), přechodníky (jsouc)

>> UKÁZKA ARNOŠT: Dětřich dokončil právě tvůj obraz nad vchodem kaple svaté Kateřiny. - Zbývá ještě obraz
císařovny.
KAREL IV.: Nu?...
ARNOŠT: Mistr váhá, mluvil jsem s ním včera, nechce malovat zpaměti; snažně mne prosil, abych
vymohl aspoň jedno sedění Její Milosti císařovny.
KAREL IV.: Jak to, Arnošte - to by bylo trochu divné překvapení pro císařovnu! Má seděti obrazu,
který jí má býti tajemstvím až do poslední chvíle? Je mi líto, že mistr Dětřich nemůže trefiti její
podobiznu zpaměti. Věru, je to škoda. Mám zkaženou radost. Chtěl jsem tím Elišku překvapit!
(Zadumá se)
ALŽBĚTA: (v pozadí k sobě) Ó, Bože, on myslí na mne! - Jak jsem šťastna!
KAREL IV.: (v síni) Ano, chtěl jsem ji překvapit. Na místě, kde chci jedině sám ve vážných dnech
posvátného téhodne mluviti s Bohem svým, tam v modlitby mé má svítiti drahá její tvář, to jediné,
co mne může vedle štěstí a zdaru mých Čech poutati k této bídné zeměkouli. (Pije, - hlasitěji)
Arnošte, řekni mistru Dětřichovi, ať dokončí ten obraz zpaměti, chci vésti jeho štětec, kde chvěti
se bude v rozpacích, znám každý tah jejího obličeje, každý vlásek jejích skrání, každý záhyb jejího
úsměvu! Povedu ruku jeho a vytvoří velké dílo, před nímž se zastaví budoucnost, nebo nebude
malovati on, ale sama láska! Jsem snad dětinský v očích tvých, Arnošte, ale já nestvořil lásku, já ji
jen vděčně přijímám z rukou velikého Boha