8. Franz Kafka - Proměna
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
II. Jediný z rodiny, kdo se Řehoře nestraní, je jeho sestra Markétka, pravidelně mu
nosí jídlo. Řehoř uvažuje nad finanční situací rodiny, dosud ji totiž živil on. Chtěl
sestře platit konzervatoř, ale nyní nemůže. Matka k Řehořovi do pokoje zpočátku
vůbec nechodila, odhodlala se asi po dvou měsících. Řehoř ji nechtěl trápit, a tak
zůstával skrytý pod pohovkou. Markétka a matka chtěly Řehořovi z pokoje odstranit
nábytek, který nepotřeboval, a při této činnosti matka Řehoře zahlédla. Řehoř vyběhl
z pokoje, aby nebyl matce na očích, ale to ženy vyděsilo. Když přišel otec z práce,
snažil se Řehoře vyhnat zpátky do pokoje, honil ho po bytě a házel po něm jablka, z
nichž jedno zůstalo zaryté v Řehořově těle. Sestra se snažila Řehoře uchránit.
III. Řehoř se léčil více než měsíc. Rodina mu nyní každý večer otevírala dveře a on
pozoroval, co večer matka, otec a sestra dělají. Rodina finančně strádala, otec se
nechal zaměstnat jako sluha, sestra jako prodavačka, ale stejně museli rozprodávat
majetek. Markétka už o Řehoře tolik nepečovala – dvakrát denně mu nosila jídlo, ale
už se nestarala, kolik toho sní. Pokoj byl špinavý a neuklidila ho ani nová
posluhovačka. Ta jediná se Řehoře nebála, dokonce se na něj chodila dívat. V bytě
nyní byli tři podnájemníci, kterým matka s Markétkou podstrojovaly. Jednou
nájemníci seděli v obývacím pokoji, Markétka jim hrála na housle a oni zahlédli
dveřmi Řehoře. Okamžitě dali výpověď. Markétka nyní poprvé vysloví myšlenku,
kterou se všichni báli říct – Řehoř je jim na obtíž a je potřeba se ho zbavit. Řehoř
všechno vyslechl a uznal, že jeho život nemá cenu. V noci vydechl naposledy, ráno
ho našla posluhovačka. Celé rodině se ulevilo, mohli se nyní přestěhovat do menšího
bytu.
Kompoziční plán
chronologický děj
občasná retrospektiva, málokdy přímá řeč
3 bezejmenné kapitoly, odstavce
8. Franz Kafka – Proměna
3
Jazykový plán
spisovný jazyk, věcný styl
er-forma, objektivní a vševědoucí vypravěč
málo archaismů, prostý jazyk, málo jazykových prostředků
vnitřní monology Řehoře
>> UKÁZKA (Kontext: závěr třetí kapitoly, krátce předtím, než se Řehoř rozhodl zemřít)
„Milí rodiče,” řekla sestra a úvodem uhodila rukou do stolu, „takhle to dál nejde. Jestli vy to snad
nechápete, já to chápu. Nechci před touto obludou vyslovovat jméno svého bratra a řeknu tedy
jen: musíme se jí pokusit zbavit. Zkusili jsme vše, co je v lidských silách, abychom se o ni starali
a trpělivě ji snášeli, myslím, že nám nikdo nemůže ani to nejmenší vytknout.” „Má tisíckrát
pravdu,” řekl si otec pro sebe. Matka, která pořád ještě nemohla popadnout dech, se s
pomateným výrazem v očích tlumeně rozkašlala do dlaně. Sestra hned běžela k matce a položila
jí ruku na čelo. Otce přivedla zřejmě sestřina slova na určitější myšlenky, napřímil se na židli,
pohrával si se svou sluhovskou čepicí mezi talíři, které zůstaly na stole ještě od večeře pánů
nájemníků, a chvílemi se podíval po tichém Řehořovi. „Musíme se toho hledět zbavit,” řekla teď
sestra výslovně otci, neboť matka pro kašel neslyšela, „ještě vás oba umoří, vidím to už. Když
jednou člověk musí tak těžce pracovat jako my všichni, nemůže mít přece doma tohle věčné
soužení. Já už to také nevydržím.” A rozplakala se tak usedavě, že jí slzy kanuly dolů na matčinu
tvář, z níž je stírala mechanickými pohyby ruky.