Nevolnost_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Jean-Paul Sartre

Nevolnost

Výňatek

Umělecký text

Sobota, poledne

Zaměstnávaly mě mé včerejší úvahy. Byl jsem úplně vyprahlý; bylo mi jedno, zda jsem prožil nějaká dobrodružství. Jen mě zajímalo, jestli bych je nemohl prožít.

Napadlo mě tohle: k tomu, aby se z nejobyčejnější události stalo dobrodružství, musí ji člověk vyprávět, a to úplně stačí. To právě lidi klame: každý člověk je za všech okolností vypravěčem příhod, žije obklopen svými příhodami a příhodami druhých lidí, vše, co se s ním děje, vidí jejich prizmatem; a snaží se žít svůj život, jako by ho vyprávěl.

Je však třeba volit: žít, nebo vyprávět. Když jsem byl například v Hamburku, s tou Ernou, jíž jsem nedůvěřoval a která se mě bála, vedl jsem podivnou existenci. Byl jsem však uvnitř, nemyslel jsem na to. A pak si jednou večer v kavárničce na Sankt Pauli Erna odskočila na záchod. Zůstal jsem sám, gramofon hrál Blue Sky. Začal jsem si vyprávět, co se přihodilo od mého přistání. Řekl jsem si: „Když jsem třetího dne večer vstupoval do dancingu Modrá jeskyně, všiml jsem si velké přiopilé ženy. A to je žena, na niž teď čekám, poslouchaje Blue Sky, vrátí se, usedne po mé pravici a obejme mě kolem krku.“ A pak jsem prudce pocítil, že prožívám dobrodružství. Ale Erna se vrátila, posadila se vedle mne, objala mě kolem krku a začala se mi hnusit, ani jsem dobře nevěděl proč. Teď to chápu: to proto, že jsem zase musel začít žít, dobrodružství se rozplynulo.

Výňatek

Neumělecký text

VYPRÁVĚNÍ – pojem, jímž se všeobecně označuje zobrazování fiktivního nebo i skutečného děje; v širším smyslu se termínem v. rozumí výstavba celé fabulované struktury, respektive žánrů, jejichž základním prostředkem je fabule (např. epos, román, novela, pohádka), v užším pojetí se pojem v. chápe jako stylový útvar, který je součástí fabulačních prostředků. Z kompozičního hlediska je tedy v. protikladem popisu, mezi motivy je navázán kauzální vztah, tzn. , že jednotlivé prvky výstavby v. dostávají svůj skutečný význam až z hlediska vyšších celků, které spoluvytvářejí. Vlastní technika v., která se orientuje vždy podle konkrétního epického žánru, nalézá svůj výraz v kompozici a kontextových postupech (pásmo vypravěče, pásmo postav, smíšená řeč aj.) a uskutečňuje se v syžetovém zpracování fabule.

(Slovník literární teorie)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.