Nový epochální výlet pana Broučka_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Svatopluk Čech

Nový epochální výlet pana Broučka,

tentokráte do XV. století

Výňatek

Umělecký text

„Což tuto činíš? Kdo jsi?“ zaznělo ostře nad zoufalým panem domácím.

Brouček zdvihl tupě oči a bezděky vstal. Spatřilť před sebou vysokého, statného muže pěkné, dlouhým vousem obrostlé tváře, v oděvu skutečně malebném. Měl čepici zvláštního tvaru, dlouhý modrý plášť s červenou podšívkou, vpředu rozhalený, takže bylo pod ním viděti přiléhavý černý kabátec, ozdobený uprostřed na prsou vyšitým červeným kalichem, níže cosi jako krátkou, ke kolenům splývajíci sukni, bílou, dole obroubenou úzkým lemem z černé kožešiny, šikmo kolem boků kovaný stříbrný pás, s kabelou, zavěšenou po pravé, a s dlouhým mečem po levé straně, konečně úzké zelené nohavice a nízké červené boty, vybíhající v ostré špičky.

„Prosím vás, řekněte mi, máme teď opravdu rok čtrnáct set dvacet?“ otázal se pan domácí místo odpovědi.

„I ovšemť," potvrdil muž, ohlédnuv se udiveně napravo i nalevo. „Ale koho se tážeš kromě mne, jsa tu se mnú sám druhý?“

Panu Broučkovi nyní zasvitlo, proč se také člověk s lucernou při jeho oslovení na všechny strany ohlížel. Jest patrné, že ti nevzdělaní staří Čechové nemají o zdvořilém vykání ani potuchy. Neboť že se dostal skutečně mezi staré Čechy, o tom nemohl již pochybovati.

(Doufám, že jsem svou staročeštinou neznalce již dosti oslnil, znalce pak dosyta pozlobil, a že mi proto čtenářové dovolí, abych ostatní řeči svých Staročechů podal prostou novočeštinou, leda tu a tam některým starožitným slovem neb obratem kořeněnou.)

„A povězte – pověz mi ještě,“ ptal se dále zoufalý pan Brouček, „jsi opravdu, čím se zdáš, nejsi pouhý přelud?“

„Přelud? Nevím, co tím chceš říci. Jsem Jan řečený Domšík a říkají mi také Janek od Zvonu, toť od mého domu tuto, na němž vidíš vytesaný Zvon.“

Pan Brouček si pomyslil, že se pramálo hodí pro domácího pána obláčet se po rytířsku a nosit po boku takový sáhodlouhý rožeň; ale útěchou mu bylo, že se tady setkal alespoň s pořádným člověkem, s kolegou, a ne s ledajakou nájemnickou chamradí.

Neumělecký text

DIVADLO V DLOUHÉ

EPOCHÁLNÍ VÝLET PANA BROUČKA DO XV. STOLETÍ

Autoři textu

Svatopluk Čech − Jan Borna

Autoři inscenace

Režie Jan Borna,

Scéna Jaroslav Milfajt

Kostýmy Petra Goldflamová Štětinová

Hudba a úprava písní Jan Vondráček

Režisér Jan Borna a kolektiv Divadla v Dlouhé zvou diváky na dobrodružnou exkurzi s panem domácím Broučkem po Praze rakouskouherské, husitské a magické

Představte si, že okolo půlnoci v mírně podroušeném stavu opouštíte útulnou pražskou hospůdku – a najednou se ocitnete ve středověku, přímo uprostřed husitských vojsk… Každého z nás někdy napadlo, jaké by to bylo žít v jiné době. Pana Broučka asi také – ale takhle si to určitě nepředstavoval. Nepořádek na ulicích, krvežízniví a odpudivě zásadoví husité, průmysl a komfort veškerý žádný. Zveme Vás na představení o starém známém panu Broučkovi a o husitech, kteří jsou přesně takoví, jaké si je představujete – hrdinní, sošní a ušlechtilí. A navíc hudebně nadaní, takže vás čekají dobové hity jako Kdož sú boží bojovníci či Povstaň, povstaň veliké město pražské. Představení navíc voní nejen „člověčinou“, ale i nefalšovanými hospodskými vůněmi – syrečky či utopenci.