Opilý koráb_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Arthur Rimbaud

Opilý koráb

Výňatek

Umělecký text

Opilý koráb

Když plul jsem po Řekách, jež nelítostně pádí,

tu jednou musil jsem dát sbohem lodníkům:

křiklaví divoši k nim vpadli v lodní zádi

a nahé přibili je k pestrým kolíkům.

Pak nestaral jsem se už vůbec o posádku,

jež vezla obilí, sklad bavlny a chmel.

Když mužstvo skončilo svou pranici a hádku,

tu Řeky nechaly mne plouti, kam jsem chtěl.

Přes mocné přílivy a mořské vlnobití

jsem spěchal, zaslepen jak dítě v peřině,

jak Poloostrovy, jež zběsile se řítí,

když odpoutaly se a bloudí v bařině.

Hrom s bleskem házely mně svoje smolné věnce.

Pět nocí tančil jsem jak zátka na míse

na slaných hladinách, jež vězní utopence,

nedbaje majáků, jež hloupě šklebí se.

Zelený příval vod, sladší nad hořké trnky,

skrz naskrz prosákl můj pochroumaný vrak

a rozbil kormidlo a smýval se mne skvrnky

po mořské nemoci, jež zkalila mi zrak.

[...]

Výňatek

Neumělecký text

V červenci a v srpnu napsal Arthur dvě básně, už zřejmě na osnově nové koncepce: Co se říká básníkovi o květech a Opilý koráb. Ve dvou různých tóninách zde táž rozpoutaná obrazivost spojuje bleskovými výbuchy vzdálené světy představ. První báseň posílá Arthur tomu Théodoru de Banville, jemuž před rokem adresoval svůj ještě dětsky naivní apel na bratrství básníků; teď už píše jinak, i když se ještě staví o rok starším... Druhá však je už určena pro setkání s jiným básníkem.

Jeden z charlevillských kamarádů, Bretagne, víc bohém než kumštýř, zprostředkoval mu styk s Paulem Verlainem. Tento poeta o několik let starší počínal již mít jméno mezi mladou generací, a když Arthura pozval do Paříže, znělo to jistě ošálenému srdci jako fanfára:

„Přijeďte, drahá, velká duše, voláme Vás, čekáme Vás.“ Chlapec měl ze salónů strach, uvědomoval si, že v nich bude bázlivý, že se nebude umět pohybovat. Nepochyboval však o svém talentu a o důsažnosti své nové koncepce.

Odjel tedy v září 1871 do Paříže, poprvé nikoli nazdařbůh, ale očekáván. Dokonce v nových šatech. A touto cestou se začala poslední etapa meteorické básnické existence, etapa, jež měla vynést deziluzi horší předchozích.

(L. Čivrný, Zdroj neporovnatelného světla. In: Rimbaud, Já je někdo jiný)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.