Ostrov doktora Moreaua_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Herbert George Wells

Ostrov doktora Moreaua

Výňatek

Umělecký text

„Jsem si jist, že jste něco podobného už viděl. Nebolelo to o nic víc než píchnutí špendlíkem. O čem to svědčí? Bolest nevzniká ve svalu – to také ani není třeba. Poněkud vnímavější na bolest je kůže, ale i tak jsou na stehně jen určitá místa, kde ji můžeme cítit. Bolest je jakýmsi vnitřním lékařským rádcem, který nás varuje a pobízí. Všechny orgány v těle nevnímají bolest, ani všechny nervy, ba ani senzorické nervy. Například zrakový nerv není schopen přenášet ani náznaky skutečné bolesti. Je-li poškozen, vidíte jen světelné záblesky, stejně jako vám při poranění sluchového nervu jen hučí v uších. Rostliny také necítí žádnou bolest. Ani nižší živočichové, například hvězdice a raci, ji neznají. U lidí je to tak: čím jsou inteligentnější, tím více budou dbát o svou spokojenost a tím méně budou potřebovat nějaké varování před nebezpečím. Nikdy jsem neslyšel, že by se nepotřebná vlastnost v průběhu vývoje druhu uchovala a dříve nebo později nezakrněla. Vy ano? Bolest začíná být nepotřebná.

Jsem věřící člověk, Prendicku, stejně jako každý inteligentní tvor. Možná je to jen můj dojem, ale myslím si, že jsem viděl více cest Stvořitelových než vy, neboť jsem celý život sledoval jeho zákony – vlastní metodu. Vy jste ovšem podle mého názoru jen sbíral motýly. Opakuji vám, že bolest a rozkoš nemají nic společného s nebem nebo s peklem. Rozkoš a bolest – pcha! Co jiného je vaše náboženské přesvědčení než Mohamedova huriska ve tmě? Přikládají-li lidé takovou váhu rozkoši a bolesti, Prendicku, je to známkou toho, že zůstali částečně zvířaty, z nichž vzešli! Bolest! Bolest a rozkoš se nás budou týkat, jen dokud se budeme popelit v prachu země.

Jak vidíte, ve svém bádání jsem sledoval jen logiku věci. Je to jediný možný způsob vědeckého zkoumání, který znám. Položil jsem otázku, vymyslel metodu jak získat odpověď, a dospěl jsem – k nové otázce. Bylo možné to nebo ono? Neumíte si představit, co to pro vědce znamená, jaké posedlosti po poznání propadne. Neumíte si asi také představit ten zvláštní krásný pocit, který vám přináší touha po vědění. Nemáte před sebou obyčejného živočicha, živou bytost, jako jste vy sám, ale problém. Bolest a soucit? Jediné, co o nich vím, je, že jsem je kdysi dávno také prožíval. Chtěl jsem – a byla to jediná věc, kterou jsem v životě opravdu chtěl – nalézt hranici tvárnosti živého tvora.“

„Jenže to je zvrhlost!“ vybuchl jsem.

„Až do dnešního dne mě etická stránka věci netrápila. Studium přírody dovede nakonec člověka k tomu, že se stane stejně krutý jako příroda sama. Pokračoval jsem v práci a nestaral se o nic jiného, než o otázku, kterou jsem si položil, a můj materiál... se postupně odstěhoval do těch chatrčí.