OPSKO

fyzického nemusí počítat s obvyklými skoky po segmentech na virtuální
paměti a paměti).

2. Metoda stránkování:

o Rozdělení reálné adresy na početovaru (obvykle) spojení se segmentací.
o Běžně používána v současných operačních systémech.

Řešení fragmentace paměti

Paměť (vnější, například pevný disk, i vnitřní - operační paměť)

– je fragmentovaná, pokud volné oblasti paměti netvoří souvislý blok.

– Fragmentace na vnějším pamětovém médiu vzniká tehdy, když smažeme jeden soubor, do

takto uvolněného místa je uložen nový soubor, ten se rozhodneme prodloužit a on se po

tomto prodloužení do tohoto místa nevejde, je nutné na konci volného místa vytvořit odkaz

na další volné místo, ve kterém soubor pokračuje.

– K fragmentaci dojde pokud je při ukládání souboru vybíráno zbytečně velké místo

Fragmentaci se snažíme vyřešit dvěma způsoby:

vhodnou metodou výběru bloku paměti při zadosti procesu (alokační strategie)

Setřásáním paměti

Výběr vhodného bloku paměti

1. Metoda first fit:

o Správce paměti prochází bloky od začátku uživatelské oblasti a přidělí paměť z

prvního vhodného bloku.

o Je to nejrychlejší metoda, i když ne nejoptimálnější
o (větší pravděpodobnost fragmentace).

2. Metoda best fit:

o Správce paměti projde všechny bloky a hledá takový blok, který je vhodný

(požadavek se do něho vejde) a zároveň je co nejmenší.

o Je to nejoptimálnější metoda (je co nejmenší „zbytek“), ale časově náročnější

než ta předchozí.

3. Metoda last fit:

o Správce paměti vyhledá poslední vyhovující blok.
o Tuto metodu použijeme, pokud paměť má být obsazována směrem od vyšších

adres k nejnižším (např. práce s pamětí typu zásobník).

Setřásání paměti

Setřásání paměti (přesouvání bloků paměti) znamená přesouvání bloků paměti, které
jsou neobsazené, tak, aby po přesunutí bylo možné vytvořit větší volný blok spojením
více menších volných bloků.

Abychom mohli spojit volné bloky do jednoho velkého adresového prostoru
přidělitelného procesu s velkými paměťovými nároky, musíme obsazené bloky
“setřást” k nižším adresám, aby volné bloky na sebe navazovaly. Je však nutné vyřešit
dva problémy:

samotné přesouvání je časově náročné,
adresový prostor procesu, kterému je paměť přesouvána, se mění (nemůže používat
absolutní adresy).

Virtuální paměť

– je rozšíření vnitřní paměti počítače o oblast na vnějším paměťovém médiu,

obvykle pevném disku.

– Metody správy virtuální paměti vycházejí ze stránkování.

– Fyzická vnitřní paměť je rozdělena na rámce, zatímco logická paměť je

rozdělena na stránky. Všechny rámce a stránky mají stejnou velikost.

– Protože logický adresový prostor bývá rozsáhlejší než fyzický, bývá stránek