PATOGENITA_MIKROORGANISMŮ

STŘEDNÍ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ A VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA

ZDRAVOTNICKÁ ŽĎÁR NAD SÁZAVOU

PATOGENITA

MIKROORGANISMŮ

MGR. IVA COUFALOVÁ

PATOGENITA MIKROORGANISMŮ

Mikroorganismy lze rozdělit podle jejich působení na lidský
organismus

prospívající –symbionti

škodící – parazité

Patogenita (choroboplodnost)

schopnost mikrobů vniknout do těla, rozmnožit se v něm

a způsobit onemocnění. Je u jednotlivých druhů různá:

●

rozdíl v patogenitě různých kmenů mikroorganismů

téhož druhu

●

rozdíl mezi patogenitou téhož kmene vůči různým

živočišným druhům

PATOGENITA MIKROORGANISMŮ

Podle stupně patogenity mikroby dělíme na:

●

patogenní

●

podmíněně patogenní

●

nepatogenní

PATOGENITA MIKROORGANISMŮ

Virulence

stupeň patogenity daného kmene

je dán stupněm invazivity a toxicity

Invazivita (pronikavost)

schopnost mikroorganismu pronikat do tkání
hostitele, rozmnožovat se v nich a poškozovat
ho.

PATOGENITA MIKROORGANISMŮ

Toxigenita = schopnost mikroorganismu
poškozovat hostitelský organismus

Mikrobiální toxiny dělíme do dvou skupin:

exotoxiny – jsou z mikrobiální buňky

vylučovány ihned do okolí, specificky poškozují
vybrané tkáně (srdeční sval, nervové buňky).
Vlivem tepla nebo chemických látek mohou
ztrácet svoji toxicitu.

PATOGENITA MIKROORGANISMŮ

endotoxiny – uvolňují se z buňky až po jejím

rozpadu, jsou odolné vůči vyšší teplotě, již v
nízkých koncentracích způsobují horečku, větší
množství může u pacientů vést až k toxickému
šoku.

Rozhoduje také množství mikrobiálních buněk,

které vnikají do organismu hostitele tj.
Tzv.infekční dávka

●

vysoká virulence = minimální infekční dávka,

slabě virulentní kmeny = při stejné dávce k
nemoci vůbec nemusí dojít

ZDROJE

●

Podstatová Hana, Základy epidemiologie a
hygieny

, Galén 2009, ISBN 978-80-7262-

597-0

PATOGENITA MIKROORGANISMŮ

Patogenita a virulence nejsou neměnnou

vlastností, toho se využívá při výrobě
očkovacích látek.