Pěna dní_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Boris Vian

Pěna dní

Výňatek

Umělecký text

„Tak pojďte už,“ pobízela netrpělivě Isis. „Představím vás půvabným dívkám.“

Popadl ji za obě zápěstí a přitáhl ji k sobě.

„Máte rozkošné šaty,“ řekl.

Měl tím na mysli zcela jednoduché šaty z mandlově zelené vlněné látky s velkými zlatými keramickými knoflíky, sepnuté na zádech tepanou železnou mřížkou.

„Líbí se vám?“ řekla Isis.

„Jsou rozkošné,“ ujišťoval ji Colin. „Může se skrz tu mříž prostrčit ruka, aniž by se člověk musel bát kousnutí?“

„Raději to moc nezkoušejte,“ odpověděla Isis.

[…]

„To je Colin,“ řekla Isis. „Coline, představuji vám Chloé...“

Colin polkl slinu. V ústech ho škrábalo jako po připálené koblize.

„Dobrý den!“ pozdravila Chloé.

„Dob... Vás aranžoval Duke Ellington?“ zeptal se Colin... A potom utekl, protože byl přesvědčen, že řekl hroznou pitomost.

Chick ho popadl zezadu za kabát.

„Kampak, kampak? Snad už nechceš jít? Podívej se...!“

Vytáhl z kapsy malou knížečku, vázanou v červeném marokénu.

„To je originál Partrova Paradoxu zvracení.“

„Tak přece jsi jej objevil?“

Pak si uvědomil, že je na útěku, a prchl.

Alise se mu postavila do cesty.

„Tak vy odcházíte a ani jednou jste si se mnou nezatančil?“

„Promiňte,“ omlouval se Colin, „ale já jsem provedl hroznou pitomost a je mi trapné tady zůstat.“ „Když se tak člověk na vás dívá, musí to chtě nechtě uznat...“

„Alise...,“ zalkal Colin, vrhl se k ní a třel si tváře o Alisiny vlasy.

„Copak, můj drahý Coline?“

„Kruci... nál... a houby! Spral to ďas. Vidíte tamtu dívku?“

„Chloé...?“

„Vy ji znáte?“ vydechl Colin. „Řekl jsem jí nějakou hroznou pitomost, a právě proto jsem chtěl odejít.“

Nepřiznal, že uvnitř hrudi mu to bouchá, jako když spustí německá vojenská hudba, při níž je slyšet jenom velký buben.

Neumělecký text

Těžko uvěřit, že spisovateli, který zemřel ve věku necelých čtyřiceti let v roce 1959 a který tak svým dílem i předčasným skonem jako by byl předurčen k tomu, věčně ztělesňovat mládí a jeho zoufalství i dychtivost žít naplno všechno, co se dá žít, jeho dobrou vůli i bouřliváctví, jeho hravost i fantazii – že Borisi Vianovi bylo by dnes už hodně přes sedmdesát let. Intenzita je slovo, které nejlíp vystihuje onen rychle a zářivě vyhořelý život: když zemřel, měl Vian za sebou bohaté a rušné osudy a rozsáhlou tvorbu v neuvěřitelném množství oblastí. Tento nedostudovaný filosof s diplomem inženýra byl zároveň jazzovým trumpetistou, hercem, zpěvákem, autorem šansonů (nejslavnější z nich, Dezertér, protestující proti válce v Alžírsku, byl dokonce zakázán francouzskou vládou), malířem, sochařem, jazzovým kritikem, novinářem, překladatelem, básníkem, dramatikem, prozaikem publikujícím pod vlastním jménem i pod pseudonymy (Vernon Sullivan).