Portrét umělce jako štěněte_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Dylan Thomas

Portrét umělce jako štěněte

Výňatek

Umělecký text

„Zpovídej se,“ řekl Gwilym.

„Z čeho se mám zpovídat?“

„Z těch nejhorších věcí, které jsi v životě provedl.“

Sebral jsem Edgaru Reynoldsovi domácí úkol a učitel ho za to zmrskal; kradl jsem z matčiny kabelky; kradl jsem z Gwinethiny tašky; ukradl jsem z knihovny dvanáct knih během tří návštěv a zahodil je v parku; vypil jsem šálek vlastní moči, abych věděl, jak to chutná; seřezal jsem psa holí tak, že se válel po zemi a pak mi lízal ruku; koukal jsem se s Danem Jonesem klíčovou dírkou, když se jejich služka koupala; řízl jsem se kapesním nožem do kolena a potřísnil kapesník krví a řekl jsem, že mi vytekla z uší, abych mohl předstírat, že jsem nemocen, a vyděsit matku; stáhl jsem kalhoty a ukázal jsem se Jacku Williamsovi; viděl jsem, jak Billy Jones utloukl holuba k smrti topičskou lopatou, a smál jsem se tomu a pak se mi udělalo špatně; vloupal jsem se s Cedrikem Williamsem do domu paní Samuelsové a vylil jsem s ním inkoust na prostěradlo.

Řekl jsem: „Neudělal jsem nic špatného.“

„Jedem, jedem, zpovídej se!“ pravil Gwilyn. Mračil se na mne z káry.

„Nemohu, nemohu!“ odvětil jsem. „Neudělal jsem nic špatného.“

„Jedem, jedem, zpovídej se!“

„Nebudu! Nebudu!“

Jack začal plakat. „Chci domů,“ řekl.

Gwilym otevřel dveře kaple a my jsme ho následovali na dvůr kolem černých, přihrblých kůlen až k domu a Jack celou cestu vzlykal.

Výňatek

Neumělecký text

Nuže, Dylan Marlais Thomas se narodil 22. 10. 1914 ve Walesu, ve Swansea, „špinavém, krásném“ městě, kam zazníval křik „ptáků temnohlásků“. Rod Thomasů zapustil rurální kořeny na jihu země. Oba jeho rodiče vyrůstali na statcích, kde jedinou četbou byla Bible a svazky velšských kázání a několik knih velšských klasiků a jedinou zábavou nedělní návštěva kaple, jednou začas místní trh a jednou za rok místní Eisteddfod, tradice lidové slavnosti, udržovaná a živá ve Walesu dodnes.

[…] v roce 1939 vyšla Mapa lásky (The Map of Love), sbírka šestnácti básní a sedmi snových až makabrózních povídek. Byla přijata s respektem kritiky, ale v době blížící se války zazněla jaksi do prázdna.

Bohužel podobný osud potkal i nádhernou, básnivou, realistickou, nostalgickou, komickou sbírku povídek Portrét umělce jako štěněte (Portrait of the Artist as a Young Dog) z roku 1940. Titul je parafrází Joyceova Portrétu mladého umělce, ale ladění víceméně autobiografických povídek situovaných do Swansea, do zeleného času dětství a jinošství budoucího básníka, je bližší, chceme-li zůstat u Joyce, irskému humoru jeho Dubliňanů.

(z doprovodné eseje P. Šruta k výboru z poezie D. Thomase Svlékání tmy)