(15) VÝVOJ VÝPOČETNÍHO MODELU

VÝVOJ VÝPOČETNÍHO MODELU 

Výpočetní model započal svůj vývin v době, kdy byl sestaven první počítač. Od té doby jeho

vývoj stále probíhá. Je to ucelená představa o tom: 

-

Kde jsou aplikace uchovány jako programy a kde skutečně běží 

-

zda jsou rozděleny na části a jak  

-

jak spolu rozdělené části fungují 

-

kde a jak se zpracovávají a a uchovávají data 

-

v jakém rozsahu, kdy a jakým způsobem komunikuje uživatel s aplikacemi 

 
Z vývoje výpočetního modelu můžeme pochopit, že je závislý především na: 

-

možnostech SW a HW 

-

na (ne)dostupnosti sítí a jejich propojení 

-

na preferenci uživatelů a výrobců 

-

na snaze minimalizovat náklady 

-

na potřebách bezpečnosti 

 
Na počátku výpočetního modelu byl tedy první počítač. Od něj se odvinulo pár podobně

těžkopádných zařízení. Tyto stroje byly obrovské (sálové), složité a velmi těžko

programovatelné 
(především dlouhá doba programování, které bylo na jednoduchých principech).  
V této době se využívalo tzv.

​dávkového zpracování​. Dávka byl program (tehdy byl počítač

využíván jen k numerickým výpočtům) který se běžně sepsal jako matematická úloha a

následně byl “vepsán” (zabalen) v JCL (

​Job Control Language​) jazyce do děrného štítku či

kovové pásky, kde byl spolu zapsán jak program (jak to má dělat) tak data (co má dělat). Tyto

zapouzdřené dávky se řadily do fronty k ostatním dávkám (tyto byly řazený dle nejrůznějších

strategií) - počítač byl využíván pochopitelně více lidmi - doba, za kterou je vyhodnocený

výsledek od podání dávky do fronty se nazývá 

​doba obrátky​. ​Výhody dávkového zpracování: 

-

vysoká účinnost využití HW (především procesoru) 

 
Nevýhody dávkového zpracování: 
 

-

uživatel nemá kontakt s úlohou (v případě chyby je nucen začít nanovo)