WLAN standardy
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Tato specifikace má teoretickou propustnost mezi více stanicemi alespoň jeden gigabit za sekundu (1
Gbps) a propustnost jedné linky alespoň 500 megabitů za sekundu (500 Mbps). Toho je dosaženo
rozšířením a vylepšením konceptů zavedených standardem 802.11n: širší RF pásmo (až 160 MHz),
více MIMO prostorových kanálů (až osm), víceuživatelské MIMO pro downlink (až pro čtyři klienty) a
modulaci s vysokou hustotou
WiMAX (Worldwide Interoperability for Microwave Access) je stále se vyvíjející bezdrátovou
technologií. WiMAX je definován v řadě norem IEEE 802.16. Jde o standard pro bezdrátovou
distribuci dat zaměřený na venkovní sítě, tedy jako doplněk k Wi-Fi chápanému jako standard pro
vnitřní sítě.
Prapočátky standardu IEEE 802.16 jsou v roce 1998, ale většina práce na tomto standardu proběhla v
letech 2000 - 2003. Cílem bylo vytvořit standard pro levnější a jednoduše rozšířitelný širokopásmový
bezdrátový přístup k internetu – standard pro metropolitní bezdrátové sítě.
První verze standardu byla publikována v roce 2002 přímo pod číslem IEEE 802.16 a definovala
přístupovou technologii s nutností přímé viditelnosti (LOS – Line of Sight, linie pohledu) a pro
frekvenční pásma 10-66 GHz. V dubnu 2003 byla publikovaná další verze standardu pod označením
IEEE 802.16a. Ta definuje frekvence v rozsahu 2-11 GHz, tedy jak licencované, tak bezlicenční
frekvence. Dosah dle této specifikace je 40-70 km a zatímco u původního standardu IEEE 802.16 byla
přenosová rychlost až 134 Mb/s, v případě IEEE 802.16a klesá zhruba na polovinu, tedy 70 Mb/s.
Přesunem do nižšího frekvenčního pásma a využitím přenosové techniky OFDM (Orthogonal
Frequency Division Multiplexing, ortogonální multiplex s kmitočtovým dělením), pracuje IEEE 802.16a
v režimu NLOS, tedy nevyžaduje přímou viditelnost mezi základnovou stanicí a klientským
adaptérem.