Pygmalion_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

George Bernard Shaw

Pygmalion

Výňatek

Umělecký text

LÍZA Na rohu Tottenhamské ulice jsme byli nad něco takového povzneseni.

HIGGINS (se vzbudí) Jak to myslíte?

LÍZA Prodávala jsem kytky. Neprodávala jsem sebe. Vy jste ze mne udělal dámu – takže nic jiného prodávat nesmím. Měl jste mě nechat tam, kde jste mě našel.

HIGGINS (mrští rezolutně ohryzek do krbu) Ale jděte, Lízo. Neznevažujte lidské vztahy: netahejte do nich kupeckou terminologii. Když ho nebudete mít ráda, nemusíte si ho brát.

LÍZA Co jiného mi zbývá?

HIGGINS Ále, možností je! Co třeba váš starý sen o květinářství? Pickering by vám ho mohl zařídit: peněz má jako šlupek. (Pochechtává se) Bude muset zatáhnout ten váš dnešní ohoz, a to mu, s půjčenými šperky, přijde málem na dvě stovky liber. Prosím vás, před půl rokem se vám o vlastním květinářství ani nesnilo! Však ono to nějak dopadne. Musím zalézt do postele; chce se mi šíleně spát. Mimochodem, pro něco jsem se vrátil. Ale pro co?

LÍZA Pro bačkory.

HIGGINS No ovšem. Vy jste je po mně mrskla. (Sebere je a odchází)

LÍZA (vstane a osloví ho) Než odejdete, pane profesore –

HIGGINS (překvapen, že ho oslovila tak obřadně, upustí bačkory) E?

LÍZA Patří moje šaty mně, nebo plukovníku Pickeringovi?

HIGGINS (se vrací do pokoje s výrazem, jako by tato otázka byla už vrchol nerozumu) Proboha, co by s nimi Pickering dělal?

LÍZA Mohl by je upotřebit, až si vyberete další pokusnou holku.

Neumělecký text

Pygmalión s „židláky“

Praha Zdá se, že pokud jde o hudbu, Ypsilonce se opět zalíbilo v klasické operetě. Shawova Pygmalióna Miroslav Kořínek vypodložil nikoliv šlágry z My Fair Lady, ale ze Suppého operetky Krásná Galatea.

[…]

Líza Renaty Rychlé má šmrnc

Suppé, vrstevník Johanna Strausse mladšího, zpracoval offenbachovsky mytologické téma o sochaři Pygmalionovi s hudebním vtipem (od mazurky až po valčík) a nová inscenace Jana Schmida ho originálně využívá. A nejen Suppého: Kořínek do hudební tkáně inscenace zakomponoval i jiné motivy, které se různě k příběhu vztahují, kromě toho se herci občas „neudrží“ a zanotují i šlágry z My Fair Lady.

[…]

Ušpiněná holka se promění v duchaplnou krásku – Rychlá odehraje to, co je jí předepsáno a zároveň se dokáže pohybovat v ironické rovině, která charakterizuje celou inscenaci. Petr Vacek je ovšem jako Higgins docela nevýrazný, ba dokonce i místy nudný. Snaživě sice na Lízu huláká, mustruje ji, ale bez šťávy. Nejvíc se mu daří ve scéně s matkou, která jej peskuje za špatné mravy (dloubání v nose apod.) Lépe se s plukovníkem Pickeringem popasoval Pavel Nový, který se starosvětsky dvoří Líze, připomínaje dobráckého hafana. Jan Schmid podle svého zvyku hraje a vymýšlí a starého cynika Shawa obohatil mnoha textovými odbočkami, drobnými improvizacemi a legráckami. Posílil některé postavy, například paní Higginsovou (Jana Synková). Ta se zjevuje v nečekaných okamžicích, pronáší komentáře nejen ke stavu jazyka a kromě toho vlastní podivné služebnictvo − židláky, kteří rozestavují židle pro hosty. Jeden je trdlovitým homunkulem a druhý křížencem psa a bůhvíkoho ještě. Exceluje tu Roman Mrázik: má něco z Evžena Jegorova a zároveň připomíná semaforského pana Balcara. Jako frankensteinovský židlák předvádí brilantní pohybovou klaunérii, jako Ind levituje a v roli maďarského polyglota mužně práská knírem (na premiéře elegantně zadržel i jeho nezadržitelný pád).