Pygmalion_V002_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

George Bernard Shaw

Pygmalion

Výňatek

Umělecký text

Líza Jak víte, nejsem nic jiného než ucouraný strašák –

Pickering (prudce)

Prosím vás, takhle nemluvte.

Líza (klidně pokračuje)

Přesto však vám vděčím za tolik, že bych byla opravdu nešťastna,

kdybyste na mne zapomněl.

Pickering To je od vás velmi laskavé, že to říkáte, slečno Doolittlová.

Líza Opravdu to neříkám proto, že jste za mne platil šaty. Vím, že pokud jde o peníze, jste velkorysý ke každému. Ale od vás jsem se naučila opravdu vybranému chování; a to přece dělá dámu. Můžete si představit, že to nebylo pro mne nic snadného, protože jsem měla stále před očima také příklad profesora Higginse. Byla jsem přece původně právě taková jako on, vůbec jsem se neovládala a při každé příležitosti jsem klela a nadávala. A kdybych nebyla poznala vás, nebyla bych nikdy pochopila, že to slušně vychovaní lidé nedělají.

Higgins No tohle už přestává všecko!

Pickering Víte, za to on nemůže. Přitom však to nikdy nemyslí tak zle.

Líza Já jsem to také nemyslela tak zle, když jsem ještě prodávala na chodníku květiny. Já jsem za to taky nemohla. Ale dělala jsem to; a v tom je právě ten rozdíl proti dnešku.

Pickering Máte docela pravdu. Přesto však on vás naučil správně mluvit; a to já bych byl opravdu nedokázal.

Líza (zlehčujícím způsobem)

Ale ovšem. Vždyť on se tím živí.

Higgins Hrom do toho všeho –

Líza (pokračuje)

Bylo to, jako když se člověk učí moderním tancům, opravdu nic víc. Zdalipak ale víte, kdy začala má skutečná výchova?

Pickering To nevím.

Líza (se přestane na okamžik zabývat ruční prací)

Bylo to v den, kdy jsem po prvé přišla do Wimpolské ulice a vy jste mi řekl slečno Doolittlová. Od té chvíle jsem začala mít sama před sebou úctu. (Pokračuje v šití.)

Neumělecký text

Pygmalión láká do Ypsilonky

Studio Ypsilon, Praha

George Bernard Shaw: Pygmalión

Překlad Frank Tetauer Režie a úprava Jan Schmid

Pygmalión čili příběh květinářky Lízy z londýnské periferie, jež se díky náhodnému setkání s profesorem fonetiky Higginsem vyšvihne mezi společenskou smetánku. Krátce po Národním divadle se populární hra G. B. Shawa objevila i na další pražské scéně, ve Studiu Ypsilon. Jan Schmid ji tady inscenoval jako sršatou komedii, kde se intelektuální žertování střídá s brutálně groteskní nadsázkou.

Představitelku Lízy Doolittlové nemusel režisér hledat dlouho – Renata Rychlá se pro ni přímo narodila. Její Líza vykvete z direktně obranářského dryáčnictví do podoby křehké a zranitelné mladé dámy, aniž by ovšem ztratila svou živočišnost. Je v ní obsažen nejenom zmatek ze šokujícího skoku na společenském žebříčku, ale i zmatek, který prožívá jako dívka, jež se stává skutečnou osobností, dívka, která si uvědomuje svou osamělost a potřebuje se s někým podělit o cit a něhu. Tím vyvoleným se ovšem sotva může stát profesor Higgins, který je v podání Petra Vacka ještě větším podivínem, umanutým pouze svou profesí, než se obvykle u této postavy traduje. Ano, Vackův Higgins brilantně odhaluje zbohatlíky a kariéristy, kteří si ze dne na den urvali kus moci i důležité postavení, ale sláma jim ještě čouhá z bot. Jenže sám je paradoxně rovněž produktem všeobecného společenského úpadku, konce starých časů. Svou prací je totiž posedlý natolik, že mu pro ostatní lidi zbývá asi tolik pochopení jako pro laboratorní morčata; nemluvě o tom, že se tento jazykový estét klidně šťourá prstem v nose či zadku.