Romance beze slov_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Paul Verlaine

Romance beze slov

Výňatek

Umělecký text

JE TŘEBA ODPOUŠTĚT NÁM, HLEĎTE, NENÍ ZBYTÍ

Je třeba odpouštět nám, hleďte, není zbytí.

Jenom tak budeme šťastny, a nevídáno,

jsou-li dnes hořké, trpké chvíle v našem žití,

obě si spolu aspoň zapláčeme – ano?

Ach, kéž jen smísíme, my duše posestřené,

nejasnou touhu s něhou křehkých jarních stvolů

a od žen, od mužů tam, kde se zapomene

na to, co vyhání nás, uprchneme spolu.

Buďme jak děvčátka, jež sotva něco vzruší,

ale jež nade vším jen žasnou, hlavy chýlí

a v cudném habří hledá mrou a v něžné duši

netuší, že už jim tu všichni odpustili.

(překlad F. Hrubín)

Neumělecký text

[...] Ponaučení se však z této poezie vyvozuje nesnadno; k podepření umělecké doktríny nebo mravního postoje se jí dá použít s obtížemi; v tom hledání absolutna, jemuž se z různých ohledů podobá vývoj poezie už po tři čtvrti století, není Verlainovo jméno symbolem pokroku, vítězství nebo ztroskotání; i „novoty“ Romancí beze slov ztratily na své prestiži, jakmile jsme začali lépe poznávat Rimbauda. Verlainův úspěch, kolem roku 1900-1905 značný, až do roku 1930 neustále klesal. […]

Marcel Raymond, Od Baudelaira k surrealismu

Ach ano, není-li poezie nic než přirozený pramen, který se řine z duše, není-li nic než hudba, nářek, úsměv, je-li svobodnou tuláckou fantazií ubohého stvoření, které se raduje a pláče, které hřeší a lituje, pak je Verlaine nejobdivuhodnější básník tohoto konce století!

E. Zola

(P. Verlaine, Slova na strunách)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.