KRITICKÝ REALISMUS V ANGLICKÉ A FRANCOUZSKÉ LITERATUŘE%0A

Maturitní otázka číslo 11

KRITICKÝ REALISMUS V ANGLICKÉ A FRANCOUZSKÉ LITERATUŘE

HENRY BEYLE = STENDHAL

HONORE DE BALZAC

PROSPER MERIMÉÉ

CHARLES DICKENS

WILLIAM MAKEPEACE THACKERAY

CHARLOTTE BRONTËOVÁ

EMILY BRONTËOVÁ

ELISABETH CLEGHORN GESCELLOVÁ

Realismus

- z latinského „realis“ = věcný, skutečný

- hlavní rysy:

• snaha o objektivní postižení skutečnosti, vyjádření obecných rysů na konkrétních postavách

• typizace = určité typy charakteru pro danou společnost, rysy ve společnosti, realita je ztvárněna celistvě

• kritický realismus podává obraz společnosti a její chyby

- kritický realismus se rozvíjí především v poslední třetině 19.století, neidealizuje skutečnost, má na něj vliv

vývoj ve společnosti (hlavně rozpory vznikající s prudkým nástupem kapitalismu)

- jsou zde dále humanistické tendence, snaha o nápravu života člověka (jakožto aktivního činitele celého

společenského vývoje)

- realismus je současně uměleckým směrem, uplatňuje se především v Americe, Rusku a nesvobodných zemích

- dochází zde k rozdělení žánrů : povídka + román + románová epopej + drama + tragédie

- rozvoj řady národních jazyků, snaha o zrovnoprávnění s literárně vyspělými jazyky (angličtinou a

francouzštinou) – hlavně u češtiny, slovenštiny, ale i norštiny a dánštiny

FRANCIE

HENRY BEYLE = STENDHAL (1783 – 1842)

- v jeho díle prvky romantismu, ale převažuje již realismus (kritický)

- trpěl prostředím, ve kterém vyrůstal (dobré měšťácké poměry), narodil se v Grenoblu

- byl proti církevní výchově + proti církvi vůbec, více se přikláněl k osvícenským myšlenkám, byl velkým

vlastencem (dokonce se účastnil Napoleonských válek)

- nechtěl žít v monarchii, odešel do Itálie, stal se italským konzulem, později se vrací do Francie

- vycházel z pokrokových romantických tendencí a směřoval k realismu

- první romány začal psát až ve svých 44 letech

- všechny jeho romány, především pak Červený a černý a Kartouza parmská, jsou kritikou společnosti, za jeho

života byly přijímány vlažně nebo i negativně, jeho dílo bylo oceněno až na konci 19.století

„Armance“

- vůbec jeho první dílo

Červený a černý“

- podnětem k napsání románu byl skutečný případ člověka, jenž byl popraven

- román líčí osudy Juliána Sorela, jenž se pokouší po Napoleonově vzoru o společenský vzestup, přijímá místo

soukromého učitele u venkovského starosty pana de Renal, současně se však stává milencem jeho ženy, poté se

Julián pokouší o církevní kariéru prostřednictvím kněžského semináře, stává se tajemníkem francouzského

markýze, jehož dceru Matyldu svede, ta však otěhotní a markýz pod tlakem situace následně svoluje ke

společensky nerovnému sňatku, vše ale překazí udavačský dopis paní de Renal, Julián svou první milenku

postřelí a při následném soudním procesu vmetá soudcům do tváře pohrdání jejich společností, odmítá milost a