Společenské vědy - Filosofie, Sociologie, Ekonomie, Politologie, Psychologie

-současné trendy v ekonomii upřednostňují neoinstitucionalismus a snaží se sjednotit neoklasickou mikroekonomii s využitím usměrňující role nadřízených institucí

-ekonomka může být chápána ve třech významech

1) ekonomika jako hospodářství -činnosti ekonomických subjektů (podnikové, národní, světové hospodářství)

2) ekonomika jako hospodaření -činnosti související s chodem ekonomiky (plánování, výroba, zásobování)

3) ekonomika jako hospodárnost -účelnost využití vstupních zdrojů v porovnání s výnosy (využití pracovních sil, materiálu, energie)

-základní dělení ekonomie je na makroekonomii (studuje národní hospodářství jako celek) a mikroekonomii (studuje tržní chování ekonomických subjektů [domácnost, firma, stát])

-třemi základními sektory, které jsou předmětem zájmu jak mikroekonomie tak makroekonomie jsou :

a) primér -prvovýroba (těžba, rybolov, zemědělství)

b) sekundér -výroba hmotných statků (zpracovatelský průmysl, stavebnictví)

c) terciér -služby (školství, doprava, zdravotnictví)

-ekonomii můžeme dále dělit podle způsobu řízení ekonomiky

α)zvyková -řídí se podle tradice, důsledkem je nízký stupeň rozvoje a převládající zemědělství

β)příkazová -podléhá centrálnímu řízení, převládá státní vlastnictví doplněno vlastnictvím kolektivním, charakteristickým důsledkem je nižší životní úroveň, nekvalitní práce, neefektivní výroba

χ) tržní -trh je řízen pouze chováním jednotlivých ekonomických subjektů, dominuje soukromé vlastnictví

δ) smíšená (sociálně tržní)-tržní systém s dílčími prvky systému příkazového -stát se podílí na řízení ekonomky, ale nehraje hlavní roli (freiburská neoliberální škola -L.Erhart)

POLITOLOGIE

-společenská věda o politice, vyčleňující se z filosofie

-předmětem politologie je fungování státu a jeho institucí, politických systémů, činnost politických stran, organizací a zájmových skupin, analýza politických ideologií, tvorba sociální politiky a vztahy mezi státy

-počátky politologie datujeme do období politického rozkvětu Athén (Protágoras a Gorgias - subjektivisté), Platón ve svém díle Ústava popisuje ideální stát (sofokratický) téměř komunistického typu a upozorňuje na souvislost lidské psychiky s politickou strukturou, Aristoteles zastává opačný směr a ve spise Politika pojetí státu se zabývá v podstatě ústavností a dělbou moci

-další kapitolou politologie je středověké období (Augustinus Aurelius, sv. Augustin, sv. Tomáš Akvinský), které ideální stát spojuje s božskou mocí

-následující období se vyvíjí v opačném směru a stát pojímá světsky (Machiavelli -vladař, Jean Bodin -šest knih o státu =>státní suverenita, Thomas Hobbes, John Locke -zmiňuje se o lidských právech, Charles Montesquieu -dělí moc, J.J.Rousseau a F.Hegel -stát je absolutně nadřazen občanovi)