Sophiina volba_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

William Styron

Sofiina volba

Výňatek

Umělecký text

Sophie se jeho jméno tehdy nedověděla, a víckrát ho už neviděla. Pokřtil jsem ho Fritz Jemand von Niemand, protože mi to jméno připadá vhodné pro kteréhokoli esesáckého doktora – i pro člověka, který se náhle před Sophií objevil téměř odnikud a opět jí zmizel navěky z očí, a přitom za sebou přece jen zanechal několik výrazných stop. První dojem: Sophie si vzpomínala, že byl poměrně mladý – třicet pět, čtyřicet -, nepříjemným způsobem hezký, tou zjemnělou znepokojující krásou. Skutečně, ty základní rysy Dr. Jemanda von Niemand a jeho zjevu a jeho hlasu a chování a dalších podrobností v jeho vzezření zůstaly v Sophiině mysli vryty navěky. Například první slova, která jí řekl: „Ich möchte mit dir schlafen.“ Což znamená naprosto po lopatě a prozaicky: „Chtěl bych se s tebou vyspat.“ Špinavá hrubá slova vyslovená z výhodné pozice člověka, který může zastrašovat, bez trochy vkusu, bez úrovně, klackovitá a krutá slova, která by člověk očekával z úst nějakého nacistického Schweinhunda v druhořadém filmu. Ale přesně ta slova jí řekl na uvítanou. Nechutný začátek konverzace, aspoň na doktora džentlmena (možná dokonce aristokrata), přestože byl viditelně a nad veškeré pochyby opilý, což mohlo částečně jeho hrubost vysvětlit.

[…]

Proč jen nedělala hloupou? Nicht sprecht Deutsch. Celou tu chvíli tím mohla zachránit. Byl tam takový nával lidí. Kdyby byla neodpověděla německy, byl by je všechny tři nejspíš nechal jít dál. Ale svírala ji ledová hrůza a ta hrůza ji doháněla k nerozvážnému chování. Věděla však o něčem, co se dovědělo díky slepé milosrdné nevědomosti vskutku jen málo přicházejících židů a co zjistila díky své známosti s Wandou a čeho se nevýslovně děsila: věděla o selekci. Právě v tom okamžiku prochází ona a její děti onou osudnou zkouškou, o které už ve Varšavě slyšela tolikrát povídat, ale která jí připadala tak hrůzná a v jejím případě tak nepravděpodobná, že ji zapudila z mysli. Jenže teď tu právě stála a před ní stál ten doktor. A kousek opodál – za těmi střechami železničních vagonů, které právě uprázdnili malínští židé odeslaní na smrt – je Brzezinka, a do těch propastných dveří může tenhle doktor vybrat kohokoli, na kom si umane. Ta myšlenka v ní vyvolávala hrůzu, že nedokázala mlčet a řekla: „Ich bin Polnisch. In Krakau geboren!“ A pak vyhrkla zoufale: „Ale nejsem židovka! Ani moje děti – taky nejsou židi. Jsou čistá rasa. A mluví německy.“ A konečně mu oznámila: „Já jsem křesťanka. Věřící katolička.“

Výňatek

Neumělecký text

Brzy po povýšení na hauptsturmführera byl Josef Mengele přeložen a v květnu 1943 odjel do Osvětimi. […]