Tanec smrti_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Karel Šiktanc

Tanec smrti

Výňatek

Umělecký text

Matka: Ďas tě zatrať

smrtí stvůro,

chtivá všech a všeho

Smrt: Křivdíš mi.

Jsem jenom služka.

Ámen všeho zlého.

Matka: Neuměl se

ještě modlit.

K ženě, ani k bohu.

Smrt: Přišel sám.

A křičel na svět,

že má koňskou nohu.

Matka: K čemu je ti

těch pár kostí,

posbíranejch z rynku?

Smrt: Přišel sám.

A sám si srazil

paškál ze svícínku...

Chór: Už tě nesou,

bratře Jene.

Mží –

a tělo upálené

ještě syká, ještě sténá

v lajntuchovým náručí.

Cos to proved,

kristepane!

Mží –

a Čechy uplakané

lžou si, rvou si hebký péří

z ohořelejch papučí.

Chudák rynek

Nač mu vzdychat?

Nač mu ještě léta

slýchat,

jak se trhá v koníčkovi

bílý srdce z mramoru?

Výňatek

Neumělecký text

V poémě Tanec smrti aneb Ještě Pámbu neumřel (1974−1975) Karel Šiktanc připomíná už samotným názvem ony typické výtvory pozdního středověku, v nichž se marnost lidského pachtění odhalovala jako nezadržitelné spění vstříc smrti srovnávající všechny lidské rozdíly a dává tak radikálním zpochybněním všech časných cílů lidského života vyniknout jeho dimenzi etické.

[...]

Krátké dramatické výjevy, předvádějící konfrontaci života a smrti typizujícím způsobem na několika postavách, jejichž rysy nabývají symbolické platnosti, střídají se tu s pasážemi evokujícími kosmické dějství, jehož božský aktér se vyznačuje stejnou bezmocí jako herci dramat lidských: „Nahý starý člověk / sám sobě k vzteku. // Nahý starý Pámbu // sám sobě až k pláči.“

(J. Pechar, Nad knihami a rukopisy)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.