Továrna na absolutno_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Karel Čapek

Továrna na absolutno

Výňatek

Umělecký text

Stalo se často kronikáři (a jistě i mnohému z vás), že když se – ať z jakýchkoliv příčin – díval na noční oblohu a na hvězdičky a uvědomil se v němém úžasu jejich ohromující počet a nepředstavitelné vzdálenosti a rozměry a řekl si, že každý ten bod je obrovský hořící svět nebo celá živoucí planetární soustava a že takových bodů jsou snad, dejme tomu, bilióny; nebo když se díval z vysoké hory (mně se to stalo v Tatrách) na dalekoširoký rozhled a viděl pod sebou luka, lesy, hory a před nosem hustý les a trávu, všechno přehojné, zapletené, dychtivé a strašně bohaté životem, a viděl v trávě spoustu květů, broučků a motýlů, a tu bláznivou hojnost v duchu násobil rozlohami, které se před ním otevíraly až bůhvíkam, a k těmto rozlohám připočetl milióny jiných rozloh, stejně plných a hojných, jež skládají povrch naší země; tedy stalo se častěji kronikáři, že při takovémto pohledu si vzpomněl na Stvořitele a řekl si:

Jestli tohle všechno někdo udělal čili stvořil, pak, řekněme si to upřímně, je to úžasné mrhačství. Aby se někdo prokázal jako Stvořitel, nemusel toho stvořit tak šíleně mnoho. Hojnost je chaos, a chaos je cosi jako nepříčetnost nebo opilství. Ano, lidský intelekt se zaráží nad nadbytečností tohoto tvůrčího výkonu. Je toho jednoduše příliš mnoho. Bláznivá bezhraničnost. Kdo je od narození Nekonečný, je ovšem ve všem všudy zvyklý na velké rozměry a nemá správného měřítka (neboť každé měřítko předpokládá konečnost), nebo spíše nemá žádného měřítka.

Prosím, nepovažujte to za rouhání; snažím se jen vyjádřit nepoměr mezi lidským rozumem a kosmickou hojností. Tato bezúčelná, bujná, přímo horečná nadpočetnost všeho, co jest, se střízlivému oku jeví spíše jako rozpoutání nežli jako svědomité a metodické tvoření. Tolik jsem chtěl ve vší slušnosti říci, než se vrátíme k věci.

Je vám již známo, že dokonalé spalování, vynalezené inž. Markem, téměř dokázalo přítomnost Absolutna ve veškeré hmotě. Možno si to představiti asi tak (je to ovšem jen hypotéza), že před Stvořením všeho existovalo Absolutno jako Nekonečná Volná Energie. Tato Volná Energie se z nějakých vážných fyzických nebo mravních příčin pustila do Tvoření: stala se Pracující Energií, a přesně podle zákona o inverzi přešla ve stav nekonečné Vázané Energie; ztratila se jaksi ve svém pracovním efektu, totiž ve stvořené hmotě, v níž zůstala zakleta v latentní formě. A je-li tohle těžko pochopit, nemohu si pomoci.

Výňatek

Neumělecký text

Další kniha, která po Trapných povídkách následuje, je první Čapkův román, Továrna na absolutno, označený autorem samým i v knižním vydání jako „román-fejeton“. Skladební důvody tohoto označení jsou zřejmé: jednak je román rozbit na řadu kapitol poměrně velmi samostatných, odpovídajících postupnému uveřejňování v novinách, jednak užívá, zejména v některých kapitolách, slohu novinářského zpravodajství (reportáže). Této technice je přizpůsoben i soubor osob: podobně jako ve skutečné reportáži vstupují osoby na scénu a odcházejí nikoli podle potřeby dějového napětí a dějové jednoty, ale podle toho, jak se ve skutečnosti nahodile objevovaly a odcházely, nemá ani Továrna na absolutno v pravém slova smyslu hlavního hrdinu jakožto nositele děje: i takové osoby, které po jistou dobu stojí v popředí, jako vynálezce karburátoru, inženýr Marek nebo výrobce tohoto stroje ředitel Bondy, mizí uprostřed románu, aniž se něco dovídáme o jejich dalších osudech: ztratily se prostě vypravovateli z dohledu.